Nejvíc na světě miluju tu rozmanitost-každý den mě nasere někdo jiný!!!
Kdopak to je pro dnešní den???

Nový život- I.kapitola Setkání

18. dubna 2010 v 15:43 | Faillë |  Povídka-Nový život-pozastavuje se (došly nápady)
I.kapitola-Setkání

          Jednou takhle večer se procházím se svým kamarádem Mírou po parku, nutno dodat že tohle území není nárokované nikým, tudíž je to loviště pro všechny.Míra ví o mně vše, ví kdo jsem i jaké mu hrozí nebezpečí, když bych se přestala ovládat, přez to mě má rád.Když v tom ucítím pocit přítomnosti-moje smysly se napjaly a začaly pátrat po sebemenším pohybu.Na konci áleje stály dva muži, oblečeni do dlouhých černých plášťů.Začala jsem mít strach, jelikož jsem poznala Darlingovi, ale ne strach o mě, mě nemohli ublížit ,ale o Míru je to člověk bezmocný a slabý v porovnání s námi.Muži se k nám nebezpečně přibližovali.Míra je už také poznal a hrdinsky se postavil přede mě.''Někdo si tu hraje na udatného ritíře, uteč dokud máš možnost chlapče.''Vysmíval se ten straší muž, a upřel pohled na mě, ani za mák se mi to nelíbilo, jak na mě koukal.Muži se k nám začali přibližovat.''Nechte nás na pokoji, jinak za sebe neručím!''Začal vyhrožovat Míra a stoupnul si do bojové pozice.''Co to vyvádíš?Chceš jim posoužit jako večeře a hračka zároveň?''Zeptala jsem se udiveně.V tom jsem zahlédla jak si ten druhý stáhnul kapucu z obličeje.Byl nádherný , černé vlasy měl zastřižené u brady a chladné ocelové oči, byly tak hluboké, že bych se v nich dokázala utopit.Přes pravou tvář se mu táhla jizva, ale ani ta mu neubrala na kráse, spíš naopak ještě víc ho zkrásněla.I on si mě ze zájmem prohlížel.''Tady někdo dostal rozum''zasmál se ten starší ''už bylo na čase'' dodal.Vzdálenost mezi námi byla už jen na půl metru.Míra tomu staršímu upírovi vrazil facku, ten ho na oplátku odhodil několik metrů daleko, možná by letěl ještě dál, kdyby nenarazil na starý cedr.Hrobovým tichem' se prodral můj bolestný výkřik ''NÉÉÉÉÉÉ!''Po chvíli jsem se už skláněla nad Mírovím mrtvím tělem.Musela jsem se rozhodnout mezi tím zachránit Míru a nebo se zachránit sama.Rozhodla jsem se zachránit Míru.Rozprostřela jsem kolem sebe své smysly a zaposlouchala se do svého srdce, našla jsem v sobě energii krásě jasného bílého světla, která prostupovala až do konečků mích prstů.Položila jsem svoji dlaň na místo, kde dřív tlouklo Mírovo srdce.Cítila jsem jak jeho srdce začíná být a zaroveň jak slábnu, po několika minutách mé bílé světlo začalo přecházet v modré, toto světlo léčilo.Předala jsem mu skoro všechnu svoji enrgii, kterou jsem měla v těle.''Děkuji, že jsi mi zachránila život, měla jsi pravdu snažil jsem se moc dlouho udržet krok s nadpřirozenem.''Zašeptal Míra.Vyhrabal jse na nohy a pomohl mi vstát ze země.Sotva jsem se na nohou držela.''Utíkej k nám a pověz jim co se stalo a kde jsem..''než jsem stačila dokončit větu tak začal protestovat.''Nic takového neudělám, nenechám tě tu samotnou!''Horečně při tom máchal rukama.''Ale ano uděláš a nepokoušej se mi odmlouvat, neboj se nechala jsem si dost síli na to abych je udržela z dosahu, než přivedeš pomoct.Halvně prosím tě udělej co ti říkám.''Zaškemrala jsem a upřela na něj své oči vší silou, věděla jsem že tomuhle neodolá.''OK''Z pochybovačným povzdechem prohlásil.Zaujala jsem obranou pozici a obalila nás oba silovým polem, které nás chránilo před nepřáteli.Oba dva tam stáli jako solní sloupy, do té doby než jsm vykřikla ''TEĎ!!!"Oba dva se jako na povel vydaly za utíkajícím Mírou, ale v cestě jim stálo moje silové pole, které je odrazilo několik metrů na zpět.''Tak maličká se chce prát?'' Poškleboval se zase ten starší, vlastně tem mladší ještě ani nepromluvil.''Ne, chci jenom ochránit svého přítele před smrtí, která mu hrozila od vás.''Můj tón hlasu mě samoutnou překvapil, byl ocelově pevný a strašidelný.''Kdo vlastně jsi, že si troufáš na dva starší a zkušenější upíry?''Najednou ten tón nebyl vysměvačný ale plný zájmu, zájmu o mou osbnost.''To vás nemusí zajímat a jestli vás to tolik zajímá tak si počkejte na moji rodinu, podlě mě vám to poté dojde raz dva.''Stále jsem měla ocelově tvrdý hlas.''Myslím, že ti uštědřím lekci za tvé drzé chování.''Už mě s tím otravoval a tak jsem na něj poslala jeden slabší útuk.''Do střehu'' řekla jsem po tom co do něj můj útok narazil.Vrhl jse na mě s zuřivostí griezlyho, ale proti mému štítu nic nezmohl, zatím.Cítila jsem jak každým útokem je můj štít slabší a i mé útoky ubíraly na intenzitě.Po několika minutách boje jsem se vyčerpala na tolik, že jsem upadla do bezbolestného bezvědomí.Poslední co jsi pamatuju, je bolestný výkřik toho mladíka, co jse mi zalíbil hned na první pohled.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama