Nejvíc na světě miluju tu rozmanitost-každý den mě nasere někdo jiný!!!
Kdopak to je pro dnešní den???

I.kapitola

3. července 2010 v 0:00 | Faillë |  Povídka Svítání
I.kapitola-Příčná ulice

Vzbudila jsem se kolem páté ráno va svém pokoji.Moje mamka má oblibu ve starodávném nábytku a stylu pokojů, takže je tak přizpůsoben celý dům.Vylezla jsem z postele a zamířila rovnou do kupelny.Dopřála jsem si dlouhou sprchu.Dneska totiž pojedeme nakupovat do Příčné ulice, jelikož po prázdninách budeme nastupovat do pátého ročníku v Bradavicích.Dřív nás učili doma kvůli našemu původu, báli se, abychom se náhodou nepřestali ovládat.Pokoušela jsem se nevnímat zvuky, které vycházely z ložnice našich rodičů na opačné straně domu.Obmotaná ručníkem jsem šla k ségře do pokoje přes šatnu, která je propojuje.Obě dvě máme stejný pokoje i koupelny.Přiťapkala jsem až k tomu kolosu, na kterém spinkala moje sestřička.Lehce jsem s ní zatřásla.
''Vait stávej.''
''A proč?''
''Protože je ráno.''
''Ale já mám ještě noc.''
''Hm tak já pojedu sama nakupovat do Londýna.''
Na to vystřelila z postele rychlostí blesku a zamířila rovnou do koupelny.Já se vydala do šatny pro nějaké oblečení a poté i s oblečením jsem zapadla do svojí koupelny.Lehce jsem se nalíčila.Nanesla jsem trochu černých stínů na oči, řasy přetáhla mascarou a rty obtáhla bezbarvým leskem.Vlasy jsem si vysušila a vyžehlila, nakonec jsem si je sepla do vysokého culíku.Natáhla jsem na sebe černé kalhoty, bílé tílko a černé balerýnky.K tomu jsem si vzala černou mikinu končící těsně pod prsama a černou kabelku s bílýma květinama, ve které jsem měla daný mobil, peněženku, doklady, peníze a moje kreditky.Sešla jsem dolů do obývacího pokoje a zapla plazmovou televizi.Za několik minut se sem přihnala i Vait.Měla na sbě to samé co já akorát v jiných barvách.Kalhoty, mikina, balerýnky a kabelka byly v bílé barvě a tílko ve světle růžové.Sedla si ke mě a společně jsme koukali na Chipa a Dale.No jo dětská duše se v nás nezapře.Asi po čtvrt hodině k nám zavítali i naši rodiče.Mamka měla na sobě krátké hnědé šaty, které byly pod prsama obpásány stužkou zlaté barvy,hnědý kabátek a zlaté střevíčky.Taťka měl na sobě černé kalhoty, bílou košili, černé sako a černé boty.Vait začala tancovat okolo taťky.
''No tak už pojedeme tati?''
''Tady je někdo nedočkavej.''
''Prosím.''A udělala psí oči, kterým se nedá odolat.
''Dobře.''
Vait se rozeběhla z domu do garáže, kde stály čtyři auta.Můj Lotus Exige S, Porshe 911 TURBO patřící Vait a dva Aston Martin V12 Vanigus patřící našim rodičům.No jo všichni máme rychlá auta, jelikož máme rádi rychlou jízdu.Všichni jsme nasedli do jednoho Astona Martina a vydali jsme se do Londýna.Taťka zaparkoval na parkovišti a pěšky jsme došli do Děravého kotle.V Děravém kotli bylo celkem živo.Taťka v zadu na dvorku poklepal na několik cihel ve zdi a my se tak dostali do Příšné ulice.Všechno to vypadalo překrásně.
''Nejdřív bysme měli jít ke Grimgottovým.''
Všichni jsme přikývli a vydali se do banky, kterou vedli skřetové.V bance jsem si všimla vytesaného textu nad jedněmi dveřmi:

Vstup, cizinče, leč pamatuj:
poklad jenž nikdy nebyl tvůj,
hledáš-li v našich sklepeních,
životem odpykáš svůj hřích.
Koho by zlákal cizí skvost,
zapaltí za svou hrabivost.
Zloději, viz ty pevné zdi:
najdeš tam víc než poklady.

Zamířili jsme si to k pultu.
''Dobrý den.Přišli jsme si vyzvednout nějaký peníze z trezorů na jméno Violynce Adect, Violet Adect a Adectovi.''
''Máte klíče?''
''Ano.''
Na to jsme položili na pult tři malé zlaté klíčky.
xxx 
Obtěžkáni váčky plnými kouzelnických penězi, jsme vyrazili nakupovat.
''Tak já vám půjdu sehnat všechno potřebné na lektvary, vy si zatím dojdětek paní Malinkové kvůli hábitům.''
No jo lektvary jsou mamčinou doménou.
''A já se půjdu poohlédnout po sovách.''
''My nechceme sovy tati.''
''Neříkal jsem, že jsou pro vás.''
Na to se otočil a vykročil směrem k Velkoprodejně Mžourov a my k paní Malinkové.Paní Malinková byla usměvavá čarodějka s nemoderními zelenými brýlemi na nose, celá oblečená v fialovém.
''Co potřebujete dívky?''
''Hábity do Bradavic.''
''Nevypadáte na první ročník.''
''Nastupujem do pátého.''
''A vaše jména drahouškové?''
''Adectvi.''
''Aha, mám tu to co potřebujete, jdena z vás ať se postaví na stoličku vedle tamtoho mladíka.''
V zadní části krámu stál na stoličce nějaký chlapec, na kterém špendlili hábyt, který vybapadal vilce neforemně.Slyšela jsem jak Vait zaskučela.Než jsem se nadála stála jsem na stoličce a bez mikini.Jenom doufám, že si nevšimne mého tetování.Mám totiž pod levým ramenem malého čínského draka.Paní Malinková mi pomohla do hábitu.Až teď mi došlo, že je tak nějak lehký a jemný.Pořádně jsem si ho prohlídla.Hábit byl zhotoven z černého hedábí s kápí a naremni byla dokonalá výšivka bradavického znaku.
''Co to má znamenat?''Obořil se ten mladík na vedlejší stoličce a při tom ukazoval na mě spíše na můj hábit.
''Jestli myslíte ten hábit pane Malfoyi, tak tento hábit mají na prozbu profesora Brumbála.''
''Už víte,ve které budete koleji?''
''Náš otece říká, že nejspíš půjdem do Nebelvíru či Zmijozelu.''
'''Já chodím do Zmijozelu, jako celá naše rodina.Vy jste z čistokrevné kouzelnické rodiny?''
Tak tohle mě dočista vytočilo.Seskočila jsem ze židličky a zamířila si to k tomu debilovi.Namířila jsem na něj svůj kostnatý ukazováček a spustila.
''Ty si myslíš, že děti z mudlovských rodin jsou horší než čistokrevní kouelníci?Tak to jsi na omylu chlapečku.Stává se, že tydle děti jsou mnohem lepší a mocnější kouzelníci než ti čistokrevní.Navíc neexistuje kouzelník, který by v sobě neměl alespoň čtvrtku mudlovské krve.Dyť i sám Voldemort měl mudlovského otce.''
''Musíš být dost odvážná, když ho názýváš pravým jménem.''
''Strach ze jména posiluje strach z jeho nositele.''
Na to jsem vyskočila zpátky na stoličku a nechala paní Malinkovou, aby mohla dokončit můj zimní plášť.Byl zhotoven z jemné hřejivé černé látky.Opět jsme měli kápi.Hábit měl stříbrné lemy,přasky u krku a narameni byla opět dokonalá výšivka bradavického znaku.Do obchodu se přiřítil táta rezesmátý od ucha k uchu.
''Dobrý den ve spolek.Dnes vám to sluší víc než obvykle dámy.''
''Ahoj tati.''
Taťka si sednul vedle Vait na pohovku a tiše se dodhadovali o mém výstupu.
''To je váš otec?Vypadá tak na dvacet.''
Neodpovídala jsem a dál se na sebe koukala do zrcadla a zároveň pozorovala moji rodinu.
''Hej na něco jsem se tě ptal.''
''A já nehodlám odpovídat.''
''Hotovo miláčku, teď půjde na řadu tvoje sestra.''
Seskočila jsem ze stoličky a nátahla na sebe mikinu.Sedla jsem si na pohovku místo Vait a probodávala Malfoye pohledem.
''Tati co víš o Malfoyových?''
Zeptala jsem se tak, aby nás mohla slyšet jedině Vait.
''Celá jejich rodina studuje ve Zmijozelu, Lucius Malfoy je smrtijed.A jako první se po pádu Voldemorta vrátili zpět.''
''Takž zrádci a namyšlenci.''
Jen počkej Malfoyi začíná válka.
''Hotovo slečny, tak za dvě hodiny se vraťte pro hotové hábity.''
''OK.''
Vyšli jsme na rušnou ulici.
''Tati kde máš sovy?''
''Žádné se mi tam nelíbili.''
''Tak a kam teď?''
''Pro knihy.''
Vešli jsme do Krcánků a Kaňourů.Taťka si to štrádoval rovnou k pultu.Stačilo jednou mrknout a prohodit pár vět a na pultu ležely dvě hromádky překrásných knih.Moc jsem se tím nezabírala a začala hledat nějakou knihu.Nakonec jsem si pořídila něco o bílé magii pro velmi pokročilé.A znova jsme stáli na ulici.Tentokrát se k nám však připojila i mamka.
''Kam teď?''
''Pro Hůlky.''
Došli jsme do obchodu s nápisem Ollivanderovi/Výrobci vybraných hůlek od r. 382 př.Kr.Jakmile vešli dovnitř, někde v zadu se jasně zacinkal zvonek.
''Dobré odpoledne.''
Před námi stál muž.
''Dobré odpoledne.''
''Tak jse do toho dáme.Už mi o vás řekl profesor Brumbál a osvětlil mi váš věk.Takže co takhle bukové dřevo a žíně jednoržce.Devět palců?''
Vyzkoušeli jsme ji obě a při tom nadělali dost nepořádku.Taťka jednou mávnul a vše bylo napraveno.
''Tuhle zjevně ne.Javor a pero ptáka fénixe.Sedm palců.''
Opět se opakovalá předešlá událost.Takhle to pokračovalo, dokud se celý pult nezaplnil krabičkami z nevyhovujícími hůlkami.
''Vy jste náročé zákaznice-něco mě napadlo.Jednou jsem vyrobil dvě velice zvláštní hůlky.Tak proč bychom je nezkusili.''
Odběhl někam dozadu a na pult položil dvě rudé podlouhlé krabičky, ze kterého táta jedním mávnutím hůlky vrátil hůlky spět do regálů.Na obou krabičkách bylo zlatým písmem napsáno Scientia est potentia.Vytáhla jsem z krabičky přede mnou tmavou hůlku a rázně jsem s ní švihla.Hůlka vydala zlatavé světlo, které se hromadilo kolem mě.Po chvíli se ke mně přidala i moje sestra.
''Zvláštní velice zvláštní.''
''Co je zvláštní?''
''Vaše hůlky.Tak například vaše hůlka''při čemž ukáztal na mě ''má jádro z blány dračího srdce a pera fénixe, jádro je chráněno dubovým dřevem a to je ještě chráněno mahagonovým.''
Zadívala jsem se na svoji hůlku.Na rukojeti byl vyrytý drak, kterého chránil Fénix.Jejich oči se leskly jako kapky krve.Přejela jsem přez ně prstem a zjistila, že to jsou kameny.''Ty kameny jsou České granáty.''Všimla jsem si, že na hůlce je vyrytý nějaký nápis Vivere-militare est.
''A hůlka vaší sestry, je stejně ojedinělá jako ta vaše.Jádro hůlky tvoří žíně jednorožce a vlas víly.Jádro chrání dubové dřevo a to ještě chrání jasmínové dřevo.Hůlka je vykládána úlomky křišťálu.''
Její hůlka byla mnohem světlejší než moje.Po celé hůlce se stáčely drobné květy a lístky.Při čemž květy byly vykládány křišťálem.Okolo jedné odnože byl vyryt nápis Post nubia phoebus.Zaplatili jsme požadovaný obnos za hůlky a vydali se do dalších obchodů.
''Nebude vám vadit, když si zajdem do Děravého kotle?''
''Nebude, mi to tu zařídíme.''
Naši nám vzali tašky a mi se vydali pro brka a inkoust.Obě jsme si vybraly havraní brka a několik lahviček černého inkoustu.Poté jsme se vydali pro hábity.
''Kam teď?''
''Pro košťata.''
V obchodě jsme narazili na milého prodavače.
''Co si budete přát?''
''Ty nejrychlejší košťata.''
''V tom případě jste novými majitelkami nového Nimbusu 2010.Násada je z lehkého dřeva.Proutky byly pečlivě vybírábny a jejich konce jsou opatřeny titanovým hrotem.''
''Berem.''
Vzali jsme si košťata a vydali se do obchodu Šprými a kratochvíle.Dlouho jsme se rozhodovali o tom co si koupíme.Bouhužel tam neměli to co jsme hledali(Práskací kuličky).Tak jsme si to zamířili do Kouzelného zvěřince.Jakmile jsme všli nás obě upoutalo jedno a to samé zvíře.Obě jsme se k němu rozběhli.
''Ten je krásný.''
''Překrásný, nic podobného jsem nikdy neviděla.''
''Myslíš, že bysme si ho mohli vzít do Bradavic?''
Odpověď nám poskytl prodavač.
''Ano, můžete, pokud jste ve vyšším ročníku než ve třetím.''
''Tak mi si ho vezmem a k tomu ještě něco, co nám bude nosit poštu a nebude to při tom sova.''
''Tak co takhle nějakého dravce?Orel skalní by vám mohl vyhovovat.''
''Berem.''
Štrádovali jsme si to z plnýma nákupníma taškama a dvěma klecema do Děravého kotle.Všichni na nás čuměli.Kdy asi uvidíte Fénixe v kleci dvou nezletilýc kouzelníků?V děravém kotli se naši vybavovali s nějakými dvěma lidmi.Jakmile nás taťka uviděl, tak se začal topit v nějakém moku ve skleničce.
''Co to máte?''
''Tati měl by sis pořídit brýle, jestli už ani nepoznáš fénixe.''
''Arthure a Molly tohle je Violet a Violynce.''
''Dobrý den.''
''Dobrý den zlatíčka.Vaši rodiče nám o vás vyprávěli.''
''Doufám, že pouze pravdu.''
''Samozřejmě a můžete mi konečně vysvětlit co má toto znamenat?''
''Sovu jsme nechtěli a hned na poprvé se nám zalíbil fénix a jelikož by poštu nemohl nosit, tak jsme si pořídili orla.''
''A jak se jmenují?''
''Fénix se jmenuje Al a orel Chiko.''
Ke stolu se přiřítili dva kluci.Se stejně razavýma vlasama jako měli Arthur s Molly.
''Tohle je Fred a George  .''
''Moc nás těší.Doufám, že nás omluvíte.Máme ještě spousty práce.''
''Jistě.''
''Pohlídáte nám to?Myslím, že mudlové by to moc nepochopili.''
''Jistě.Jdete nakupovat?''
''Samozřejmě.''
''No myslím, že by kluci mohlijít s vámi.''
''Jestli chtěj.''
''Půjdeme rádi.''
''OK.''

 


Komentáře

1 Šílenej | Web | 3. července 2010 v 9:55 | Reagovat

prej Al a Chiko :D  :D ale ty práskací kuličky byly nejlepší :D a furt postrádám Metta s Jazzem :-? no předpokládám, že příští kapitola bude cesta do Bradavic a Dráčkův jmenovec Dráček se má na co těšit 8-)

2 faille | Web | 3. července 2010 v 16:00 | Reagovat

[1]: bohužel Mett s Jazzem se objeví až ve třetí kapitolce promiň

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama