Nejvíc na světě miluju tu rozmanitost-každý den mě nasere někdo jiný!!!
Kdopak to je pro dnešní den???

III.kapitola

5. července 2010 v 0:00 | Faillë; Draco |  Povídka Svítání
III.kapitola- Nástupiště devět a tři čtvrtě

Celou noc jsem nespala a nejen já ale i Vait.Museli jsme dokončit několik návrhů.Já jsem dokončovala návrh vilky v Miami a jednoho bytu v Londýně.Vait dokončovala návrhy na podzimní přehlídku v Miláně.Kolem čtvrté ráno jsme si začali kontrolovat naše kufry.Každé stačili dva, jelikož byly zvětšeny kouzlem.V jednom jsem měla dané věci do školy a knihy.V druhém oblečení.Tento úkol jsem s radostí přenechala Vait.Naši měli celou noc o zábavu postaráno.Po šest hodině jsme si zaběhli na snídani.Podařilo se nám vytvořit vafle.I s naší snídaní jsme se přemístili do obýváku.pustili jsme si Edward Masen zasahuje.Po hodinovém výbuchu smíchu jsme se odebrali do koupelny.Co ten Eďa nedokáže?Dopřála jsem si horkou sprchu.Umyla jsem si vlasy a poté i celé tělo.Po vylezení ze sprchy jsem se omotala ručníkem a zamířila před zrcadlo.Začala jsem si rozčesávat vlasy.Přiběhla ke mně Vait a začala mi je vysoušet a rovnat.Konečky vlasů mi nagelovala směrem od obličeje a vložila do nich stříbrnou čelenku.Na obličej mi nanesla trochu pudru.Oči mi zvýraznila černými stíny, kajlovou tužkou na oči a uhlově černou řasenkou.Podala mi černé šaty se stříbrnou mašlí pod prsy.Podala mi černé střevíčky vykládané kamínky.Poté jsme se odebrali do koupelny Vait.Jelikož se Vait již umyla, mohla jsem začít s přípravou vlasů.Pořádně jsem je pročesala a vysušila.Nakonec jsem je natočila do úhledných prstýnků.Na pleť jsem nanesla trochu pudru.Oči jsem zvýraznila zlatavými stíny, bílo-zlatou tužkou na oči a  nočně černou řasenkou.Podala jsem jí připravené šaty.Byli bílé podkasané se zlatavým vyšíváním.To jsme doplnili zlatými střevíčky.Chika jsme dali do klece, přes kterou jsme přehodili tmavý kus látky.S Al jsme udělali to samé.Kolem  půl desáté se k nám připojili i mamka s taťkou.Mamka měla na sobě zelené šaty, zlaté bolerko s dlouhým rukávem a zlaté střevíčky s mašličkou.Vlasy si nechala volně rozpuštěné.Oči měla pouze orámované černou řasenkou a rty obtáhla bezbarvým leskem.Táta měl na sobě černé kalhoty, černé boty, zelenou košili a černé sako.Všechny moje kufry se naložili do tátovýho Astona a Vaitiny do mamčinýho Astona.Ne že by se to tam nevešlo, ale mudlům by to přišlo divný.Ještě jsme si z přístěnku vytáhli košťata a odnesli je k našim věcem.Al s Chikem se vezli s Vait.Jediná věc co jsem měla u sebe, byla moje hůlka.Celou cestu panovalo hrobové ticho.Táta měl zadumaný výraz a to je vždy lepší ho nerušit.Já jsem taky zrovna neměla povídací náladu.Celou cestu jsem si rovnala myšlenky.Dojeli jsme na nádraží King's Cross v Londýně po desáté.Naše kufry a klece jsme dali na vozíky.Taťka šel v předu.Po boku mu cupitala mamka.Mi dvě jsme šli za nimi.Táta se zastavil u přepážky mezi nástupišti devět a deset.
''Víte co máte dělat.Tak ty první Will.''
Rozběhla jsem se naproti přepážce.Ve chvíli kdy měl přijít náraz, nepřišel.Místo toho jsem se ocitla na nástupišti devět a tři čtvrtě.U poloprázdného nástupiště stála zářivě červená parní lokomotiva.Zepředu na ní bylo veliké označení Spěšný vlak do Bradavic.
''Pojďte seženem vám nějaké volné kupé.''
Do nosu mě praštila upíří vůně.Začala jsem se zmateně rozhlížet kolem sebe a nejen já, ale i Vait.
'Cítíš to?'
'Jo'
Moje oči těkali po každé osobě na nástupišti.U jednoho vagónu jsem spatřila partu upírů.Jeden z nich měl omotanou ruku kolem nějaké upírky.Zrovna se loučili s nějakýma dvěma upírama.Jeden z nich byl vysoký, svalnatý, s přiblblým úsměvem a tmavými vlasy.Druhý byl vysoký o trochu méně svalnatý, s půlměsíčkovými jizvami a s vlasama, které před tím vymáchal v peroxidu.Všichni měli zlaté oči.Táta s mamkou si všimli, kam míří naše pohledy.Mamčina mysl byla dost zmatená.Poté se v její mysli objevili nenávistné myšlenky.Jakmile však spatřila můj zkoumavý pohled, začala myslet na svoje obrazy a na Vánoce.Táta mě zatahal za ruku.Jen jsem na něj kývla na znamení souhlasu a šla za ním.Rodiče nám pomohli s věcma do našeho prázdného kupé.Poté jsme vyšli na nástupiště se s nima pořádně rozloučit.Na nástupišti jsem zahlédla Weasleyovi.Zamávala jsem jim.
''Už byste měli jít, za deset minut to odjíždí.''
Padla jsem taťkovi okolo krku.
''Mám tě ráda tati.Bude se mi stýskat.''
''Já tě mám taky rád holčičko.''
Poodtáhl si mě na délku paží a zadíval se mi do očí.
''Dej prosím tě tenhle dopis Brumbálovi.''
Podal mi zažloutlou obálku.
''Samozřejmě.''
Ještě jsem se zavěsila na krk mamce.
''Napište nám, hned jak dorazíte.''
''Slibuji.Určitě se ozveme.Mám tě ráda.''
''Já tebe taky.''
Vait mě chytla za ruku a odtáhla mě do vlaku.Posadili jsme se do kupé a mávali rodičům. Vlak se dal do pohybu.Naposledy jsme zamávali rodičům.Naši rodiče nám zmizeli z dohledu, když vlak projel zatáčkou.Zvedla jsem se ze sedadla a otevřela svůj kufr s oblečením.Když jsem spatřila jeho obsah, málem jsem dostala infarkt.To se jen tak nepodaří přivodit srdeční kolaps nesmrtelnému.Myslela jsem, že mi zabalí něco normálního.Otočila jsem se na ni s výrazem boha pomsty.
''Ty si myslíš, že budu chodit v šatech, které mi sotva zakryjí zadek?''
Hlas mi přeskočil o dvě oktávy výš.
''Máš tam i normální oblečení.''
''A kde?''
To se do našeho kupé narvali zvědavci.V čele stál Malfoy
''Koukám, že se bude konat stryptýz.''
Na to se všichni zmijozelští rozchechtali.Není v jeho zájmu mě vytočit do nepříčetnosti.Jeden rok jsem totiž bydlela ve Volteře a na Jane jsem vyzkoušela 'kopírování' darů.Byla jsem ochotná ho na něj použít.Jakmile se mi tahle myšlenka prohnala hlavou, na mě Vait začala vrčet.Uklidnila jsem se.Došla jsem k Malfoyovi a dal mu pořádnou přez držku.Možná jsem to neodhadla.Jeho nos byl v prapodivném úhlu.
''Nezahrávej si se mnou.Mohl bys dopadnout ještě hůř.''
''Ty jedna mrcho.Za tohle se ti pomstím.Dostanu tebe i tvou sestru.''
''Vypadni a odnes si sebou ty svoje gorily.To platí i pro vás.''
Praštila jsem dveřmi kupé a zatáhla závěsy.Otráveně jsem sebou praštila na sedačku.
''Omlouvám se, neměla jsem takhle vylítnout.''
''Omluva přijata.Dyť jsi moje sestra a zároveň nejlepší kamarádka.''
Zářivě jsem se na ni usmála.Vytáhla jsem z kufru svůj hábit.Naštěstí se nemusí nosit uniformy.Natáhla jsem ho na sebe.Do vnitřní kapsy jsem dala dopis pro Brumbála.Vait si taky oblékla svůj hábit.Asi po hodince za námi přišli Fred a George.
''Asi na vás máme špatný vliv.''
Tak to jsem nechápala a prozrazoval to i můj výraz.
''Ještě ani nedorazíme do školy a už mlátíš Malfoye.''
''Neměl mě vytočit-''
''A za to co řekl si to zasloužil.''
''Slyšeli jsme.Ale neměli byste si s ním zahrávat.''
''Nemůže být nebezpečnější než tvorové, které jsme už potkali.''
''A koho jste potkali?''
''Upíry, vlkodlaky, smrtijedy''
''Divím se, že jste ještě naživu.''
''To mi taky.Ale když jsme zvládli je, zvládneme i jeho.''
''Budeme už muset jít.''
''Jasně.Uvidíme se pak.''
Kluci odešli a nastalo krásné ticho, ale ne nadlouho.Někdo zaklepal na dveře.
''Dále.''
Ve dveřích stáli ti dva upíři.Vytřeštila jsem na ně oči.Ať ihned vypadnou.
''Ahoj jsem Emmett a tohle je můj bratr Jasper.''
Něco jsem zamručela a koukala se z okna.
''Omluvte mojí sestru.Jinak jsem Violet a moje sestra je Violynce.''
''Moc nás těší.''
'Kéž bych mohla říct to samé.'
''Nás také.''
'Nelži Vait.Víš, že se to nemá.'
''Jak to že nastupujete až teď?''
'Upír jeden zvědavej, nenechavej.'
''Učili nás doma.''
''Tvoje sestra nemá jazyk?''
''Má jenže-''
''Jenže se nehodlám bavit s úplně cizími upíry.''
Oba dva pootevřeli pusu.Jejich myšlenky byly dost zmatené.
''Měli bysme jít.Ahoj.''
''Čau.''
Při odchodu za sebou práskli dveřmi.
'Musela si být na ně tak milá?'
'Neumím se přetvařovat.'
'Si hrozný člověk. '
'Hrozná možná, ale ne člověk.'
'Neber mě pořád za slovíčko.'
'Nedělám to.'
Už se setmělo.Vlak začal zpomalovat.Krajina teď byla divočejší.Vlak zpomaloval, až se nakonec zastavil.Všichni se tlačili ke dveřím a ven na maličké, zešeřelé nástupiště.Studený večerní vzduch byl všude kolem.
''Prváci!Všichni prváci sem!''
Někdo mě chytil okolo pasu.Samozřejmě to nebyl nikdo jiný než Fred.
''Nech toho Frede!''
''Jak to, že si nás nepletete?''
''Co potřebujete?''
''Pojďte s náma.Nebo jste snad prváci?''
''V žádném případě.''
Kluci nás vedli někam za budovu.Stáli tam kočáry, které táhli divní koně s křídly.
''Co to je za zvířata?''
''Jaká?''
''Ty co táhnou ten vůz.''
''Jede sám jako vždy.''
''Nejsi sama, kdo je vidí.''
Otočila jsem se po hlase a spatřila nějakou dívku.
''Kdo jsi?''
''Jsem Lenka Láskorádová.''
''Mi jsme Will a Vait Adect.Co jsou ti tvorové?''
''Jsou to testrálové.Muhou je vidět pouze ti, co viděli někoho umírat.''
''Koukám, že se paktujete s blázny.Kdybych od otce nevěděl, že jste z kouzelnické rodiny, myslel bych si, že jste pouze mudlovské šmejdky.''
''A kdybych já nevěděla, že jsem ti dala přes držku, tak bych si myslela, že si rozmazlenej malej fracek, který nikdy nedostal od nikoho přes držku.Mimochodem měl by sis nechat spravit ten nos, protože takhle vypadáš, jako ještě větší hlupák než doopravdy jsi.''
''Pomstím se vám.''
''To už jsme slyšeli.A skutek utekl.Možná bys si měl začít dodržovat sliby.Nebo snad tohle bereš jako pomstu?Tak to je docela dost chabý na syna smrtijeda.''
''Ty jedna děvko.Zabiju tě.''
''Až po tobě.''
Na to se Malfoy otočil na imaginárním podpatku a odešel.V závěsu za ním šli ty dvě chlupaté gorily.
''To bylo hustý.''
''Neměli byste si takhle zahrávat.''
''Neboj Lenko, na nás si nepříjde.''
''Pojedete se mnou?''
''Rádi.''
Kluci nám pomohli do kočáru.Lenka byla zvláštní, ale milá.Mohla by být naše kamarádka.Dokonce se s ní bavili i kluci.Dojeli jsme až před Bradavický hrad.
 


Komentáře

1 Šílenej | Web | 5. července 2010 v 11:01 | Reagovat

sorry, ty holky mi nejsou sympatický ani co by se za nehet vešlo... no uvidíme co budou vyvádět... ale stejně to čtu jenom kvůli Mettovi s Jazzem 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama