Nejvíc na světě miluju tu rozmanitost-každý den mě nasere někdo jiný!!!
Kdopak to je pro dnešní den???

VIII.kapitola

24. července 2010 v 0:00 | Faillë |  Povídka Svítání
VIII.kapitola-Anděl
(Pohled Jaspera)


Každičkou noc když jsem měl jistotu, že spí, šel jsem do jejich pokoje.Byla tak krásná.Sedal jsem si k ní na postel.Vlasy měla rozházené po polštáři.Její hrudník se zvedal v pravidelných intervalech.Pravou nohu měla lehce pokrčenou v koleni.Měsíční svit, jí vykouzlil ne sněhově bílé pokožce stíny temných řas.Oční víčka se lehce chvěla.Rty měla lehce pootevřené, tak že vybízely k polibku.Dokázal jsem ji takhle pozorovat celé hodiny.Často si ze mě Mett dělal legraci.Byla tak tajemná, nikdy jsem necítil žádnou její emoci, jakoby byla z ledu.Ale to nebyla, srdce ji tlouklo v hrudi tak rychle, že jsem si myslel, že jí vyletí.Každý den byl snesitelnější, když jsem věděl, že ji uvidím.Je to můj anděl uprostřed pekla.Je to větlo v nekonečné temnotě.Já pro ní však nebyl nic, pouze vítr, ale i vítr lze milovat.

Vzpomínal jsem na to, jak mě políbila.Jako by mnou projel elektrický proud.Chvěl jsem se po celém těle.Moje srdce plesalo.Chtěl jsem si ji k sobě přivinout, hladit ji po hedvábných vlasech.Vdechovat její zvláštní vůni.Voněla jako louka květin, tak sladce ale při tom lehce štiplavě.Tu vůni bych poznal kdekoliv.I zvuk jejího srdce poznám na míle daleko.A pak jsem se dozvěděl, že to bylo jenom kvůli Malfoyovi.Že to pro ni nic neznamenalo.Byl to ten nejhorší okamžik mého života.

Vlastně ne.Nejhorší okamžik mého života byl, když tu byli Volturovi.Seděla Alcovi na klíně.Nechala se hladit po vlasech.Usmívala se na něho.Jeho pocity k ní byly plné přátelství s přísměsí lásky.Nemiloval ji však jako já.S Demetrim se vesele pošťuchovala, musejí být dost dobří kamarádi.A pak jí Alec políbil.Nechala se.Měla lehce udivený výraz.Na mě to už ovšem bylo moc.On ji mohl mít, kdyby chtěl a já musel chodit každou noc potají k ní do pokoje, abych se na ni mohl vynadívat.Utekl jsem do svého pokoje, vyzkočil oknem ven a bežel se sklidnit do lesa.

Ale i tam jsem ji viděl.Jak ladně skočila na medvěda.Byla tak vášnivá.Dávala do toho všechny své city, jako by to nebyla kořist, ale její milenec.Jak já si přál být na medvědově místě.Aby se dotkly její rty mého krku.Skočil bych do ohně pro její jediný polibek.Trpěl bych pod Janeniným darem, nebo pod klednou Cruciatus, pro její jediný pohled plný lásky.Dal bych všechny poklady světa ze její letmý dotyk na mé hrudi.

Mett mě našel sedět pod jedním stromem, kousek od místa, kde jsem ji viděl při lovzu..Pamatuji si přesně co mi říkal.
''Brácha, měls vydět jak byla překvapená a rozrušená.Podle mě máš šanci.''
''Jo asi takovou, jako bych měl, kdybych si chtěl vzít Ara.''
''Ptal jsem se Vait.Mezí Will a Alecem nic není, jsou to jenom dobří kamarádi.''
''A co ten polibek?''
''Alec rád provokuje lidi okolo.Jeho největší láskou je boj.''
''Proč se knám tak chová?''
''Na to neznám odpověď, ale můžeš se jít zeptat.''
''Vait taková ale není.''
''Podle mě Will není ta co by dávala druhou šanci.Hele kdo mi skolil tohodle medvídka?Jaspere ty kanče.''
''To jsem nebyl já, ale Will.''
Emmettovi emoce se změnili.Už se nesnažil mě uklidnit, teď se jen soustředil na to, jak Will zabít.
''Deš hned se mnou.Pokud nechceš abych ji zabil, budeš muset krotit moje emoce.''
Odtáhl mě do věže, kde začal čmuchat po Will.Seděla v pokoji na sedačce a před sebou měla nějaké papíry.Vtrhl do pokoje jako tajfun a pověděl jí všechny nadávky a v každém jazyce, který za devadesát lét naučil a že jich nebylo málo.Will na to reagovala úplně v klidu.Řekla něco v tom smyslu, jako že bere na vědomí a dál si prohlížela papíry.To Emmetta rozčílilo a ty papíry jí rozškubal na kousíčky.To zas nevydýchala Will a vrhla se na něho.Začala ho cupovat na kousíčky, jako on rozcupoval papíry.Zase jsem se zasnil, nad její dokonalostí při lovu.Nebýt Vait, která ji zastavila, přišel bych o bratra.Nejdřív jsem zkontroloval Will.Neměla ani škrábaneček, nikde nic potrhanýho.Emmett byl za to bez ruky a bez ucha.Ucho ješt Will svírala v ruce a odmítala ho vydat.Jak jsem se později dozvěděl ty papíry, byly návrhy na zařízení bytu pro nějakou celebritu.Od té doby se Emmett vyhýbá jejich pokoji.

Tato vzpomínka mi vykouzlila na tváři úsměv.Will se ze spaní nepatrně usmála.Ne něco tak krásného, by nemělo existovat.Zase jsem se dostal do pokušení políbit ji.Pokud bych to udělal mohla by zareagovat takhle:

  • Začala by mi polibky oplácet a dali bysme se dohromady
  • Rozcupovala by mě na kousíčky

Mě osbně se zamlouvala ta první možnost, ale pud sebezáchovy vyhrál.Takže si počkám na to, až si můj anděl zamiluje vítr.
 


Komentáře

1 Šílenej | Web | 24. července 2010 v 23:59 | Reagovat

teď se jen soustředil na to, jak Will zabít///go, Ježíšku, go... teda Emmette...
šmarjá... Jazz je za kolosálního vola, to teda dopad

2 moira | Web | 26. července 2010 v 10:45 | Reagovat

takový styl psaní u tebe vidím snad poprvé... byla to fajn kapitola, zas tak velké pako Jazz není, neměj péči... :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama