Nejvíc na světě miluju tu rozmanitost-každý den mě nasere někdo jiný!!!
Kdopak to je pro dnešní den???

XI.kapitola

28. července 2010 v 0:00 | Faillë |  Povídka Svítání
XI.kapitola-Psycholog nebo psychiatr???Ne Vlkodlak

Vzbudila jsem se brzy ráno.Oblékla jsem se do světlých uplých ryflí s prostřihama a obyčejného šedého trika s dlouhým rukávem.Vlasy jsem si nechala rozpuštěné.Zkontrolovala jsem svůj odraz v zrcadle.Perfektní.Moje pokožka je ještě bledší než obvykle a mám temné stíny pod očima.Teď vypadám jako hladový upír.Natáhla jsem na sebe hábit.Odešla jsem do společenky.Harry spal v křesle s učebnicí kouzelných formulí.Vzala jsem ho do náruče a odnesla do jeho ložnice.Počkala jsem dokud nebude rozumná doba na náštěvu ošetřovny.
Madam Pomfreyová mě vřele uvítala.Byla obeznámena s mojí situací a tak mi hned podávala pohár s ještě kouřícím se lektvarem.Piju nějak blaf abych se uklidnila.Tím chci hlavně zabránit posledním dobou častým přeměnám ve Válkýru.
Na snídani jsem si sedla daleko ode všech.Vyčkávala jsem na poštu, ale nic.Odešla jsem na první hodinu.Celou tu dobu jsem se toulala myšlenkami jinde.Snažila jsem se dávat pozor, ale moc mi to nešlo.Profesoři si mě radši nevšímali.Oběd jsem proseděla sama.Že by konečně respektovali moje přání?Přišla ke mě nějaká holčička.
''Ty si Violynce Adectová?''
''Jo, co potřebuješ?''
''Tohle ti posílá Brumbál.''
''Díky.''
Převzala jsem od ní pergamen a na to už odešla.Překvapilo mě, že jsem byla celkem milá.Brumbál mě zve dnes do jeho pracovny v šest hodin večer.To si jako domlouvá rande?Třeba bude chtít prodyskutovat moje chování.Proč se vlastně nervuju?
Odpolední vyučování odpadlo a tak jsem si skákla na jedno lektvarový, ale malý.Potom jsem zamířila do společenky.Sedla jsem si do jednoho křesla u krbu a stulila se v něm jako kočka.Vytáhla jsem si věci a začala psát úkoly.Do vedlejšího křesla si sednul Harry.Na čele měl vrásku od přemýšlení o pojednáním pro Snapea.Jo hochu taky se s tím mořím.Po dokončení pojednání jsem se pustila do čtení knihy o Obraně Proti Černé Magii.
''Will?''
''Ano Harry?''
''Mohla bys mi pučit ten úkol pro Snapea?''
''Jasně.Na.''
''Díky.''
''Není zač.''
Za celou tu dobu jsem nevzhlédla od knihy.Taky k čemu to.Nemá cenu předstírat normálnost.Ani jsem nešla na večeři.Taky k čemu, když stejně nic nesním?Ve společence zůstal Jasper.
''Ty nejdeš na večeři, Jaspere?''
''Nemyslím, že mi nebude chybět.Naopak by prospěla tobě.''
''Nemyslím.Je mi dobře.''
''Ale nevypadáš tak.Jsi jako hladovej upír.''
''Hm.''
Dál jsem se věnovala knížce i když jsem spíš přemýšlela nad nesmrtelností chrousta.Nakonec jsem usoudila, že to nemá cenu a odešla do pokoje.Sedla jsem si k návrhům.Dodělala jsem ještě nějaké detaily.Za oknem seděla sova.Pustila jsem ji dovnitř.Sedla si na stůl a čekala až jí odvážu dopis.Vzala jsem si ho a odletěla.Byl od táty.

Dráha Will,

Sice nesouhlasím  s tvým odchodem, to ale neznamená, že přestaneš být mou dcerou.Nebudu se zabírat důvody, které tě vedou k tomuhle rozhodnutí a nebudu se pokoušet ti to rozmluvit.
Poslední dobou od tebe nemáme žádné dopisy.Dělali jme si o tebe starosti i když je to zbytečné.
Mám tě moc rád.

Táta

Takže nebudu muset bydlet ve Volteře.Alespoň se zaměřím na hledání viteálů o kterých mi říkal táta, jako malé.Zajímalo by mě jenom, co to je za předměty.Podle toho co víme o Voldemortovi, měl zálibu v ''trofeíjch''.Táta si dlouhou dobu myslí, že použil předměty zakladatelů Bradavic.
Teď se stím nebudu zaobírat a radši půjdu za Brumbálem.

Stála jsem před kamenným chrličem, to by mě zajímalo, jaké je heslo.
''Citronová zmrzlina!''nic''Čokoláové žabky!''nic''Hejno švábů!''nic''Hrom do toho!''
Kamenný chrlič se odsunul.Skvělé heslo.Vystoupala jsem po schodech až před masivní dveře.
''Pojď dál Will.''
Vešla jsem dovnitř.Brumbál mi pokynul abych se posadila.Hleděl na mě zpod půlměsíčkovitých brýlí.
''O čem jste chtěl se mnou mluvit pane profesore?''
''O tvém problému.Nevidíš sebe sama ve skutečném světle a proto jsem ti sjednal schůzku s mým přítelem Remusem Lupinem.''
''To je jako nějakej psycholog nebo psychiatr?''
''Ne je to vlkodlak.Dlouho měl stejný problém jako ty a teď si žije normální život.Má přátelé, rodinu.''
''Aha, takže vy se mě snažíte přesvědčit abych tu zůstala.''
''Ne pouze aby ses pochopila a uvědomila si svoji vlastní podstatu.''
''No pokud vím, moje podstata je bezduchá bestie bez jedinýho kouska citu.''
''Zase se mýlíš.To jaký jsme neurčuje náš původ, ale naše činy a skutky.Tak a teď pojď.Už nás čekají.''
Brumbál mě pevně uchopil za paži a přemístili jsme se.Není to dvakrát příjemnej pocit.Ocitli jsme se na rozcestí dvou cest.Šla jsem za Brumbálem, stejně by nemělo smysl odporovat.Došli jsme před malej domeček, za kterým byl les.Dveře nám otevřela mladá čarodějka a malý chlapeček se zelenými vlásky, které se jí držel za kalhoty.
''Dobrý večer Brumbále.''
''Dobrý Nimf.Will tohle je Nimfadora.''
''Jenom Nimf, pojďte dál.Remus už na vás čeká.''
Prošli jsme malou chodbičkou, která ústila do kuchyňky s jídelnou a do obývacího pokoje s krbem.Stěny i podlaha byly obložené dřevem, akorát stropy byly vymalovány žlutou barvou.Na krbové římse bylo několik fotek.Dále tu stála hnědá pohovka, několik křesel stejné barvy stolek a konovna se spoustou knih.Vypadalo to velice útulně.Přistoupil k nám čaroděj tátovýho věku.I když můj táta vypadá sotva na dvacet.
''Dobrý večer Remusi.''
''Dobrý večer Brumbále.Ty budeš jistě Will.''
''Ano.''
''Posaďte se.''
Sedla jsem si do křesla a čekala až začneme s mojí ''terapií''.Přišel k nám ten malý chlapeček a začal šplhat k Brumbálovi do klína.Mamka si vždycky přála svoj vlastní miminko.Moc jsem chtěla aby ho mohla mít.Toužila jsem po mladším sourozenci a ještě stále toužím.
''Doufal jsem Remusi, že bys pomohl tadydle Will s jejjím problémem.''
''Pokud to bude v mých silách.O jaký jde vlastně problém?''
''Bere seme samu jako bezcitný monstrum bez duše.''
''Proč si to myslíš Will?''
''Proto že to je pravda.Někdo jako já si nezaslouží mít rodinu a přátelé.Neměla bych existovat.''
''Taky jsem si to myslel, ale podívej se, mám rodinu, přátele, práci.''
''Ano, jenže vaše přeměny jsou řízené planetárním cyklem, zato ty moje se projevují nepředvídaně.''
''A ty se měníš v co?''
''Poslední dobu se měním často ve Valkýru.V Upíra se měním pouze při lovu zvířat.''
''Takže jsi kříženec Valkýry a Upíra.''
''Ještě Čarodějky.''
''Od kdy se tvoje přeměny stali častějšími?''
''Od té doby co jsem rozpoutala válku s Malfoyem.''
''A čím to začalo?''
''Pošklebováním ve vlaku.Já se potom ohradila, že je jeho otec smrtijed.Ke všemu ty jeho myšlenky jsou taky celkem nechutné.''
''Jeho myšlenky?Ty ovládáš Nitrozpyt?''
''Ne, dokážu číst myšlenky, které se vám honí hlavou zrovna v tuto chvíli.''
''Aha.''
''Většinou to vypínám.Je celkem otravné slyšet několik stovek hlasů v hlavě.''
''Takže se vrátíme k tvému problému.Máš nějaký přátele?''
''Jo, ale většinou to jsou upíři.''
''Aha a s normálními lidmi se nestýkáš?''
''Jo s Weasleyovýma, Harrym, Hermionou a Lenkou.''
''Tak vydíš.''
''Jo, jenže si musím dávat pozor abych je nezranila při jediným pohybu či doteku.''
''Nezranila?''
''Její síla je větší než u upírů.''
''Já vím, že ti to bude trapné, ale máš přítele?''
''Ještě to tak.Nehci mu ublížit, pokud se přeměním, jsem nebezpečná i upírům a vlkodlakům.Jdiný kdo mě dokáže uklidnit je moje sestra.''
''Tvoje sestra je předpokládám taky kříženec.''
''Ano, Čarodějky, Upíra a Anděla.''
''Máš někoho komu se můžeš se vším svěřit?''
''Pokud vím tak ne.Většinou se sevšéím vypořádám sama.''
''Není lepší, když jsou na problémy dva?''
''A není lepší pokud nikdo nebude v mé blízkosti, abych ho nezranila?''
''Podle mě se dokážeš ovládaat, tak v tom nevidím žádný problém.''
''Jasně.Kdybych nebyla zatracenej kříženec.Nemusela bych se ovládat.Mohla bych si žít normální život a mít normální problémy.''
Střelila sjem pohledem k Brumbálovi.Ten si zaujatě hrál s chlapečkem.Záviděla jsem mu.Byl normální, byl člověk.Nebyla to zrůda, jako já.
''Chceš si ho pochovat Will?''
Podívala jsem se po hlase.O futra stála opřená Nimf.
''Nemyslím, že je to dobrý nápad.''
''Prosím tě.''
Vzala chlapečka od Brumbála a podala mi ho do náruče.Chlapeček si hrál s mými vlasy.Natahoval ručky k mému obličeji.
''Přinesla jsem čaj a nějaké sušenky.Doufám, že si dáte Brumbále.''
''Velmi rád.''
Byl tak krásný.Zajímalo by mě jestli můžou mít kříženci děti.Na to radši ani myslet nebudu.Tím bych tomu tvorečkovi skazila život.Mluvili pouze mezi sebou.Já se stále dívala na malého chlapečka.Hrála jsem si s jeho prstíky.Lehce jsem ho hladila po vláskách.Hodiny odbyly a já sebou trhla.
''To je hodin.Už budem muset jít.Nebo nás budou hledat.''
Podala jsem chlapečka Nimf a šla jsem za Brumbálem.Rozloučili jsme se a odešli znova na rozcestí.Potom jsme se přenesli do Brumbálovy pracovny.
''Dobrou noc, pane profesore.''
''Dobrou Will a přemýšlej o tom, co jsi dneska viděla.''
''Dobře.''
Odešla jsem do našeho pokoje.VAit seděla na posteli s hlavou v knize.
''Kde jsi byla, jestli se můžu teda zeptat?''
''U Brumbála.''
''Aha.''
Umýtá a oblečená v teplákách a tílku jsem zalezla do postele.Několik hodiny jsem přemýšlela, jak mi radil Brumbál.Ale můj názor na moji osobu se nezměnil.Poté jsem upadla do hlubin spánku.
 


Komentáře

1 Šílenej | Web | 28. července 2010 v 13:07 | Reagovat

no ne, Rem? jakej to příjemnej zvrat ve vývoji... ale stejně mě ta holka neskutečně se*e

2 moira | Web | 28. července 2010 v 13:58 | Reagovat

will se s tím pomalu vypořádáva... že? jsem zvědavá, jak to dopadne, protože se will takovými myšlenkami dříve či později zničí...
docela lituju vait, má to s will těžké... a to nemluvím o jazzovy, který jí vysedává u postele... jaktože si toho will ještě nevšimla?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama