Nejvíc na světě miluju tu rozmanitost-každý den mě nasere někdo jiný!!!
Kdopak to je pro dnešní den???

V.kapitola

7. září 2010 v 0:00 | Faillë |  Povídka-Snapeova dcera
V.kapitola-Prázdniny

Vzbudila jsem se brzy ráno.Oblíkla jsem se do pohodlného oblečení.Vlasy jsem si sepla do culíku a zamaskovala kruhy pod očima.Vzala jsem si hůlku a Optima a šla na snídani.U stolu seděl pouze profesor Kratiknot, který mi pokynul abych si sedla k němu.Nabrala jse si trochu ovesné kaše a nalila trochu mléka do misky pro Optima.
''Dobré ráno pane profesore.''
''Dobré ráno Samantho.Co si dnes u snídaně zkusit základní levitační kouzlo?''
''Dobře.''
''Takže nejdřív si nacivčíme pohyb hůlkou: švihnout a mávnout.''
Po provedení daného pohybu Kratiknot zatleskal.
''Tak a teď zaklínadlo:Wingardium Leviosa!''
''Wingardium Leviosa!''
Můj tác s jídlem se vznášel ve vzduchu.Kratiknot tleskal jako o život.
''Perfektní a hned na poprvé.''
Tak to pokračovalo celé další dvě hodiny v učebně Kouzelných Formulí.Za tu dobu jsem se stihla naučit učivo asi za dva měsíce v prvním ročníku.Poté následovaly dvě hodiny Přeměňování, oběd, Nitroobrana s tátou a dvě hodiny Lektvarů.
V další den (úterý) jsem měla Bylinkářství, Dějiny Čar a Kouzel(Binns), Péče o Kozelné Tvory, Jasnovidectví, oběd a Nitroobranu.
Ve středu tři hodiny Obrany Proti Černé Magii se Severusem, Lektvary, oběd, Přeměňování, Kouzelné Formule a Nitroobranu.
Ve čtvrtek jsem měla jednu hodinu volno pak Jasnovidectví, Dějiny Čar a Kouzel, dvě hodiny volna s obědem, Bylinkářství a Péči o Kouzelné Tvory.
Celý zbytek týdne jsem měla volno.Většinou jsem ho trávila opakováním kouzel, učením, v knihovně,létáním, náštěvami Prasinek, Hagrida a Zapovězeného lesa.V lese jsem se skamarádila s Testrály a celkem i s Kentaury.Sem tam jsem se zastavila u Brumbála, většinou mi ukázal nějakou vzpomínku na moji rodinu, nebo nějaké divné zařízení u něj v pracovně.Bohužel jsem musela být i několik dnů na ošetřovně, jelikož si se mnou chtěl Protiva hrát.No jo hodil mi na hlavu Obludné Obludárium.Nakonec jsem se s ním i ostatními duchy skamarádila.Pokaždé když jsem měla hodiny si Protiva bral Optima k sobě.Většinou spolu dováděli Filche k šílenství.S tátou jsme chodili hrát famfrpál.Doknce mi táta pomohl očarovat vstup do mého pokoje tak, že pokud chce někdo vstoupit musí pronést kouzlo na otevírání tajných chodeb.Pokud jste již uvnitř pokoje stačí vzít pouze za kliku.

(Asi dva týdny po mém příjezdu)
Ten den jsem zkoušela s tátou vyčarovat patrona.Už jsem si konečně zvykla na oslovení tati.
''Přeci musíš mít nějakou šťastnou vzpomínku.Pátrej v paměti.''
Ponořila jsem se do hlubin mé mysli a začala hledat nějaké šťastné vzpomínky.Nakonc se ukázalo, že musím jít až do svého raného dětství.
''Možná jednu mám.''
''Ponoř se do té vzpomínky, nech se do ní vtáhnout, soustřeď se na ni.Poté řekni:Expecto Patronum!''
''Expectno patronum!''
Z mé hůlky vystřelil obláček stříbřité mlhy.
''Neříkej, že zvládneš pouze tohle.Na to čí jsi dcera, to je dost ubohé.Musím říct, že by se za tebe styděli.Jsi neschopná.''
Co on o tom ví?Učím se dva týdny a zvládám to co první ročník.Jemu se to řekne, když je pan dokonalý.
''No tak.Ukaž mi, že jsem se mílil.''
''Expecto Patronum!''
Z mé hůlky vystřelil stříbřitý obláček mlhy, který se proměnil do podoby draka.
''Soustřeď se pořád na tu myšlenku.''
Znova jsem mylsela  na to jak ležím v mámině náručí a poslouchám příběhy o statečných kouzelnících.Na to jak mi pročesávala vlasy.Můj patron rostl a nabíral na síle s každým přesnějším detailem v mé vzpomínce.Přidávala jsem další a další vzpomínky.Na zjištění že jsem čarodějka, na Severusův hlas, jeho bylinkouvou vůni, chycení zlatonky, na obraz mé rodiny, na jejich šťastné tváře.Z mého proudu vzpomínek mě vytrhl hlasitý řev.Vyděšená jsem se podívala na svého patrona.Teď měřil bezmála tři metry, chvilkami chrlil oheň a chvilkami řval.Do místnosti vtrhla Minerva
''Co se to tu děje?''
''Samanthin patron.''
''Ty už máš hmotného patrona?To je senzační.Vážně si nadaná čarodějka.''
Můj patron začal slábnout.
''Nepoujštěj ho Samantho.Ještě chvíli.''
''Nebuď tak přísný Severusi.''
''Já vím, že to zvládne.''
Vteřiny se staly minutami a minuty hodinami.Svého patrona jsem držela minutu...dvě...tři..čtyři..pět.
''Už ho můžeš pustit.''
Pustila jsem svého patrona a vysílená spadla na kolen.Severus mě zvedl na nohy a pomohl mi do křesla.Podal mi obrovskou tabulku čokolády s oříškama, hrozinkami a želé
''Rodiče by na tebe byli hrdí.''
''A nejen oni, ale celá tvoje rodina.''
Minerva odešla z místnosti.
''Dyť si říkal, že by se za mě styděli.''
''Říkal jsem to jenom proto abych tě donutil vydat ze sebe to nejlepší.Si totiž ta nejnadanější čarodějka všech dob.''
''Díky za vše.''
''To já děkuji tobě a teď jes.''

Asi dva týdny před koncem prázdin jsem skládala zkoušky, zda mohu posotupit do čtvrtého ročníku.Naštěstí jsem ze všeho prolezla s N anebo s V.Čemuž jsem se dosti divila.
Celý zbytek prázdnin jsem trávila v lese u Testrálů nebo u Černého jezra.K Černému jezeru se mnou chodil táta.Sedli jsme si pod strom a pozorovali hladinu jezera, sem tam si něco přčetli nebo si jen tak povídali.

(Po zkouškách)
Seděla jsem v Brumbálově pracovně.Brumbál na mě koukal zod půlměsíčkovitých brýlí.
''Samantho, nechtěl jsem tě rozptylovat v době tvého studia, ale měla bys o tom vědět.Vaše panství dědí vždy ten nejstarší potomek a tím si nejspíš ty.''
''Já jsem zdědila panství?''
''Není to tak úplně jisté, ale v podstatě ano.Existuje jednoduchá věc, jak to zjistit.''
Za brumbálovou židlí se vynořili dva domátcí skřítci.Jedna byla skřtka se zelenýma očima v zelených šatičkách a zelených balerýnkách a druhý byl skřítek taky se zelenýma očima v černých kalhotách, černých botech a zelené košili.
''To jsou skřítci, kteří slouží u vás v domě.Stačí, když jim dáš přímí rozkaz a uvidíme jestli panství patří tobě.''
''Jak můžu někomu poroučet?Dyť jsou to živé bytosti a ne žádný otroci.''
''Jsi stejná jako tví předci.Nemusíš jim dávat nějaký otřesný rozkaz.''
''Dobře.Posaďte se, prosím.''
''Paní nemusí prosit.''
Skřítci mě polechli.
''Myslím, že to je vyřešeno.Jistě se chceš podívat na svoje panství.''
''Jestli by to šlo?''
''Samozřejmě.''
Nastavil mi ruku.Chytla jsem se ho a přmítili jsme se před krásný bílý dům s břidlicovou střechou.Vedla k němu příjezdová cesta vysypaná bílými oblázky lemovaná keři rudých růží.Přišli jsme po ní až ke třem mramorovým schodům, které vedli k vyřezáváným dvoukřídlím dveřím.
Otevřela jsem je a vešla do velké haly.Přede mnou bylo mramorové schodiště vedoucí do patra.Podlaha byla z mramoru a stěny byly vymalovány světle žlutou barvou.Stěny lemovaly svícny.
Vešla jsem do obývacího pokoje skrze masivní dvoukřídle dveře.Podlaha byla ze dřeva a stěny byly světle kávové.Místnosti dominoval veliký krb, nad kterým visel stejný obraz, jako mám v pokoji.Dále tam byla kávová sedačka s dvěmy křesly a dřevěný stolek.Na oknech, který byly vysoké minimálně tři metry, byly  obtěžkány kvovými závěsy.Z obývacího pokoje vedli prosklené dveře přímo na rozlehlý pozemek, kterým protýkal potůček.Za obývacím pokojem byl salónek sladěný do zelené barvy.
Naproti obývacímu pokoji byla jídelna.Stěny i podlaha byly obloženy dřevem.Uprostřed místnosti byl dlouhý stůl s místama pro dvanáct lidí.Za jídelnou byla obrovská starodávná dřevěné kuchyně s moderním vybavením.Všimla jsem si dvou menších dvířek.Nakoukla jsem do nich a zjistila, že jsou to pokoje skřítků.Měli v nich skříň, postýlku a dokonce i malinkou koupelnu s pračkou.Oba byly sladěny do světle modré barvy.
Otočila jsem se a za mnou stála skřítka.
''Dá si paní čaj?''
''Dám si ho velmi ráda.Dáte si taky pane profesore?''
''Pokud budeš tak laskava.''
''Takže si dáme čaj oba a jak se vlastně jmenuješ?''
''Jsem Chloe a můj bratr je Matthew, paní.''
''Můžu tě poprosit o jednu věs, Chloe?''
''Ano paní?''
''Neříkej mi paní.''
Pouze se uklonila  a šla vařit čaj.Mezitím jsem se šla podívat do patra.Byla tu dřevěná podlaha  a stěny čistě bílé pokryté obrazy mých předků ve zlatých rámech, byly to předci z dědovy strany.Byly tam pouze troje dveře a schody do dalšího poschodí.
Otevřela jsem první a vešla do pokoje v barvě královské modři.Pokoji vévodila obrovská postel z tepaného železa s nebesy a dvěma nočními stolky.Pokoj byl osvětlen třemi okny a jedněmi dveřmi vedoucími na balkón osázený květinami.Z pokoje vedli dvoje dveře.Jedny do koupelny v barvě krlovské modři a druhé do šatny.
Druhé dveře vedly do bílo-zlatého pokoje, který vypadal úplně stejně, jako ten první.A třetí dveře vedli do zeleného pokoje , úplně stejného jako dva předchozí.
Chodba ve druhém patře byla stejná jako v prvním, akorát že zde byly předkové mojí babičky.Byly tu taky troje dveře.
Prvními jsem se dostala do dětského dívčího pokoje.Byl vymalován světle fialkouvou barvou.Na oknech byly závěsy černé barvy a jedny porsklené dveře vedoucí na balkón osázený spousty květin.Pokoji vévodila postel s nebesy a baldychýnem z tepaného železa ozdobeného květy růží s fialovočerným povlečením.Byl tu psací stůl, malá knihovnička, domeček pro panenky, plyšáci a jedny dveře vedoucí do fialové koupelny, z které vedli dveře do šatny.
Druhými dveřmi v chodbě jsem se dostala do dětského chlapeckého pokoje.Byl vymalován světle modoru.Zařízen byl stejně jako dívčí, až na pár detailů.Postel nabyla tak zdobená a nebyl tu domeček pro panenky, ale věci potřebné na famfrpál.
Třetími dveřmi v chodbě jstem se dostala do pracovny.Stěny byly pokrýté policemi s knihami(měli jsme tu i díla předních mudlovských spisovatelů, Shakespeare, Puškyna, Dumas atd).Veliký pracovní stůl pokrývaly hromady pergamenu a kalamář.Za stolem stála pohodlná židle a před ním dvě křesla.V místnosti také byl model slunční soustavy a hvězdřský dalekohled.
''Samantho?''
''Ano pane pprofesore?''
''Pojď, už je hotový čaj.''
Sešla jsem do obývacího pokoje za doprovodu Brumbála.Sedla jsem si naproti němu do křesla.Přišek ke mě Matthew.
''Bude te si ještě něco přát?''
''Ne, děkuji.''
Na to odešel.
''Pane profesore, mohla bych se vás na něco zeptat?''
''Ano, ptej se,''
''Kde jsou pohřbeni moji prarodiče?''
''Na nedalekém hřbitově.''
''Šlo by nějak udělat, abych zde mohla pochovat i svoji matku?''
''Myslím, že by to šlo.Chceš se o to postarat co nejdřív, nemám pravdu?''
''Ano.Mám ještě jednu otázku.''Brumbál přikývl.''Co se bude dít teď s tímto panstvím?''
''To je pouze na tobě.''
''Moje rodina se ke skřítkům chovala jinak než ostatní, že?''
''Ano, dali jim vlastní pokoje,oblečení a dostávali volno.''
''Mohla bych se jít podívat na zdejší hřbitov?''
''Nejdřív, ale půjdeme pro ostatky tvojí matky.''
''Paní už odchází?''
''Ne Matthew, ještě se vrátím.Musíme něco zařídit.''
''Jistě paní.''
Odešli jsme s Brumbálem před dům a přenesli se do opuštěné ulice, nedaleko dětského domova, kde jsem žila.Šli jsme mlčky, až k místu, kde jsou uloženy urny s popelem.Museli jsme až na úplný konec. místnosti.Vytáhla jsem černou urnu.Brumbál mě chytil za ruku a přemístili jsme se zpět.Šli jsme na hřbitov.Ve stínu smuteční vrby stála menší mramorová hrobka osázená růžemi, se zlatým nápisem:

Amor ut larcima:oculus oritur, in pectus cadit
Familia Johnson

Vešli jsme dovnitř.Přímo na proti vchodu stála kameninová váza s růžemi.Byly tam boksy s jmény mých předků.Na jednom boksu bylo vyryté jméno mojí matky.Otevřela jsem ho a vložila do něj urnu.
Brumbál odešel a mě tu nechal na chvíli o samotě.Vzduch byl prosycen vůní růží a nějakými dalšími vůněmivycházejících z nádobek, z kterých sálal oheň.Po bližším prozkoumání jsem zjistila, že se oheň živí jakousi tekutinou.Naposled jsem si to místo prohlídla a vyšla za Brumbálem.
Odešli jsme do domu, kde na nás čekali skřítci.Chloe uvařila oběd.Bedlivě jsem prozkoumala každičkou část pozemku.Když už byl čas k odchodu, byli skřítci smutní.Pohladila jsem je po tváři.
''Vrátím se sem pokaždé, když budu mít chvíli čas.Slibuju.''
''Paní nám nemusí nic slibovat.''
''Ale já chci.''
''Smíme paní posílat dobroty?''
''Pokud se vám bude chtít, tak ano.''
''Děkujeme.''
Vyšli jsme s Brumbálem ven a přenesli se do Bradavic.Potom jsme oba museli čelit Minervě, která se tvářila jako bůh pomsty.
 


Komentáře

1 moira | Web | 8. září 2010 v 16:05 | Reagovat

tak sam má rozlehlé pozemky, jo? :-D

2 Michangela | 14. listopadu 2010 v 14:46 | Reagovat

Ten dětský chlapecký pokoj mne zaujal...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama