Nejvíc na světě miluju tu rozmanitost-každý den mě nasere někdo jiný!!!
Kdopak to je pro dnešní den???

XVIII.kapitola

26. září 2010 v 20:44 | Faillë |  Povídka-Snapeova dcera
Tuhle kapitolu bych chtěla věnovat svojí kamarádce Janičce.
Děkuju Ti Janičko za to, že jsi mě chytla ještě před tím než jsem spadla do toho bahna.Děkuju Ti za to, že jsi mi pomohla vyléčit několik šrámů na mé duši.Děkuju Ti za to, že jsi mi dala možnost objevit skutečné přátelství.Děkuju Ti za to, že vůbec jsi.
Chtěla bych Ti říct, že tě mám ráda, ale nemůžu.Mám ráda spousty věcí, ale Ty pro mě znamenáš mnohem víc, než všechny poklady světa dohormady.Proto ti říkám, Miluju Tě!
Faillë

XVIII.kapitola-Dárečky, dárečky přicházejí!

Ráno jsem se vzbudila v našem pokoji.To by nebylo nijak překvapujicí, ale to jak jsem se sem dostala, je mi záhadou.Vylezla jsem z postele a zjistila jsem, že mám na sobě věci ze včerejška, akorát mi chyběly ryfle a boty.Ty jsem nalezla až pod postelí.Ty dvě byly pryč a Hermi byla jaksi v limbu.
Proto jsem si zalezla do koupelny a pokusila se ze sebe udělat člověka.Dneska jdu přece na vánoční nákupy, tak musím vypadat k světu.Po důkladné očistě jsem si vlasy nakulmovala a přední polovinu přisponkovala k tmeni.Udělala jsem si světle modré stíny, šedé linky tužkou na oči, řasy jsem přetáhla maskarou a rty světle růžovým leskem.Natáhla jsem na sebe šedé uplé kalhoty, bílé tričko s nápisem Hledám upíra!, modrou bundu, která byla kombinovaná se svetrem a obyčejné botasky.
Když jsem přišla do pokoje, tak se Hermi zrovna probouzela.I hned jsem jí skočila do postele.
''Dobré ráno, Hermi.Nevíš, jak jsem se sem dostala?''
''Dobré ráno a ano vím.''
''A povíš?''
''Přinesl tě sem tvůj táta.''
''Díkec za udání.Tak já mizím.''
S veselou náladou jsem přišla na snídani, kde jsem si sedla k Ginny.
''Hoj Ginny.''
''Ahoj Sam.''
Já vám asi neřekla, že jsem se i celkem skamarádila s Ginny.Nebylo to takové jako s Hermi, ale taky se to dalo.
Rychle jsem do sebe naházela snídani a potom běžela do sklepení za tátou.Zastihla jsem ho při opravě písemek.Jako uragán jsem se k němu přihnala a líbla ho na tvář.
''Dobré ránko, tatínku.''
''Dobré, Samantho.Co budeš dneska dělat?''
''Nakupovat dárky na Vánoce.Jestli teda můžu.''
Chvilku si mě měřil rentgenovým pohledem.
''Jestli chvilku počkáš, tak tě doprovodím.''
''Jak dlouhá je ta chvilka?''
''Půl hodiny.''
''Dobře.'' Vzala jsem si blok a tužku, které jsem tátovi pořídila.Lehla jsem si ke krbu na kožešinu a začala mastit seznam dárků k Vánocům.Celou dobu jsem tátu po očku pozorovala.Několikrát se naše pohledy střetly.Já však bleskově uhnula pohledem a znova ho upřela na hustě popsaný papír.
Nakonec jsme se společně odletaxovali na mé panství a z něho jsme se přemístili do Příčné.
''Tak, kam nejdřív?''
''Do zlatnictví.''
Společně jsme odešli do mudlovské části Londýna, kde jsme šli do zlatnictví.Zde jsem vybrala dárek pro Draca-byl to prsten s černým kamenem obtočeným hadem a dárek pro Hermionu-jí jsem vybrala korunku do vlasů.Potom mi ještě padl do oka medailom, který jsem se rozhodla dát Ginny.
Dále jsme zašli do hračkářství, kde jsem koupila obrovského medvěda pro Hermi, jednoho malého medvídka pro Draca a dva pejsky pro Chloe a Matthewa.Potom jsem ještě koupila nějaké ty práskací kuličky, petargičky a barevný sliz.Rozhodla jsem se totiž dát dvojčatům nějaké ty legrácky.
Poté jsme zamířili pro deset páru teplých vlněných ponožek pro Brumbála a pro placatici pro Hagrida.
Pak jsem o samotě zamířila koupit jeden z několika dárků pro tátu.Zamířila jsem do pánských oděvů, kde jsem mu pořídila perfektní černý společenský oblek, nějaké ty černé košile a trenýrky s létajícími prsátky.
Už teď jsme byly obvěšení jako vánoční stromeček.Nejvíc nám dal zabrat medvěd pro Hermionu.Nakonec se táta rozhodnul přemístit se i s nákupem do mého sídla, kde je nechá a pak se v nákupním maratonu bude pokračovat.Musela jsem víc než ochotně souhlasit.Alespoň jsem měla volný čas přemýšlet o dárku pro Prince.
Když se táta vrátil, tak jsme se vydali do Příčné.Nejdřív jsme zašli do potřeb na famfrpál, kde jsem dvojčatům koupila camrál.Směr mojí cesty nadále byl Taškář pro nějaké ty maličkosti pro dvojčata, Madam Malinková- tam jsem koupila McGonagallové nový klobouk a do knihkupectví.Tam jsem si byla vyzvednout jednu knihu z osumnáctého století, kterou dám tátovi.
Tak ještě mi zbýval dárek pro Rona a Prince.Princovi těsně před vánoci půjdu ulovit srnku (si zahraju na upírka vegana) a pro Rona mám super překvápko.To bude teprve něco... Snad si nemyslíte, že vám to povím.Tsc.Ještě to někde vyslepičíte.Ten dárek bude tajnej až do jeho rozbalení.
Najednou jsem si vzpoměla.Já zapomněla na balící papír a stužky.
''Tatí!Musíme do papírnictví!''
''A co tam tak důležitého potřebuješ?''
''Papír?'' udělala jsem takový nechápající kukuč.
Na to se táta začal smát.Otočila jsem se na podpatku a vydala se pro ty věci na balení.Jo to bude něco.Po dlouhém výběru papírů, fakt že jich je a stužek jsem konečně mohla domů.
Taťka šel doopravovat písemky a já jsem si dala obídek.Chloe umí strašně moc dobře vařit.

Sedělajsem v obýváku na podlaze.Okolo mě byly rozházené balící papíry, stužky, izolepa, nůžky, prgamen, ingoust, brk a na křeslech byly naskládané dárky.
Pustila jsem se do práce.Nehorázně jsem si to užívala.V dětském domově jsem nic podobného nazažila, tak teď si to užijem ve dvojnásobné míře.Ani nevím jak ale začala jsem si prozpěvovat koledy.(http://www.youtube.com/watch?v=ClIv5FEHO3g)
Přitom jsem balila dárky.Najednou se ale vyskytl zádrhel.Jak zabalím toho bezmála dvoumetrovýho medvěda?
''Matthewe?''
''Co pozřebuješ?''
''Nemáme nějakou krabici, do který by se vešel tenhle méďa?''
''Něco snad najdu a budeš potřebovat ještě něco?''
''Jo ještě budu potřebovat tři krabice asi tak velký jeko tenhle růžovej medvěd.''
''Hned tu budu.''
Zatím jsem balila další a další dárky.A pak mi došla další skutečnost.Budeme muset vyzdobiti celý dům.Jupí!A taky budem muset sehnat stromeček.To bude práce a starostí.Ale už se strašně teším.
Matthew donesl krabice a já mohla začít dobalovat dárky.Toho velkýho medvídka jsem dala do obří krabice, kterou jsem zabalila do lesklého rudého papíru a převázala jsem ji zlatou stuhou.Ještě jsem napsala jmenovku.Pak jsem se vrhla na ten oblek, který jsem koupila tátovi.Tak a teď mu k tomu sesmolím dopis.

Drahý Severusi,
dávám ti to aby i ostatní uviděli, že nejsi strašný zabšklí profesor.Ale že jsi něčím víc.

Tak to je ta nejvetší blbost, kterou jsem schopna vymyslet.Tak znova.

Drahý Severusi,
Doufám, že se ti bude líbit a také že si ho vezmeš na ples.
Veselé Vánoce přeje Samantha

Jo tak to by už šlo.Něco víc originálního nejsem schopna vymyslet.Pak už to šlo bez obtíží.Ještě jsem doobědnala dárek pro Chloe a Matthewa a taky se mi podařilo sehnat dárek pro Rona.Jsem na sebe hrdá.Tohle se podaří málokomu.Ale co.Umím být hodně prsvědčivá a toho se musí přeci využít.

Bylo kolem osmé večer a já musela zpátky, jenže jak s sebou pobrat všechny dárky?Nakonec se s nima museli přemístit skřítci.Já jsem se odletaxovala do tátovi pracovny, která byla zaplněná dárky.Táta seděl na stole v tureckém sedu, takže to vypadalo, že sedí na dárcích.
''Ahoj tati.''
''Ahoj Samantho, doufám, že ty dárky tu nebudeš mít uskladněný.''
''Ne.Budou u mě v pokoji.A opovaž se tam hledat ty svoje.''
Pomocí levitace se dárky bez úhony dostali do mého pokoje, kde jsem je naskládala na úhlednou hromadu.
Rychle jsem se vydala na večeři.Můj žaludek se hlasitě ozýval.Na večeři jsem si sedla k dvojčatům a začala sjem se cpát.Snědla jsem už asi čtvrtý talíř jídla a stále jsem byla hladová.
''Sam, kolik toho chceš ještě sníst?''
''Ještě si dám dezert.Nechci se na noc moc přecpávat.''
''Tak nejdřív držíš dietu a pak držíš žranici?''
''Jo.Neviděl si tu někde čokoládový dort?''
Fred mi jenom pobaveně přistrčil talíř s dortem.Ukrojila jsem si pořádný kus a pustila se do toho.Holky ze Zmijozelu si mě nechápavě měřili.A kluci ze Zmijozelu se tvářili dosti překvapeně.
''Frede, Georgi, proč tak čuměj?''
Oba dva se začali pochcechtávat.To není fér.Tatí!Oni mi nic neřeknou!
Uraženě jsem se zvedla od stolu a odkráčela si to do společenky, kde jsem se stulila v křesle do klubíčka.Pozorovala jsem plameny v krbu jak oblizují dřevo.Začala se mi klížit očka.Chtělo se mi spát.To by člověk neřekl, jak ty nákupy unaví.
''Snapeová, ty víš, co je první úkol?''
Leknutím jsem nadskočila nejmiň metr vysoko.Otočila jsem se  na toho imbecila, který se mě ptá.Ikdyž jsem stejně věděla, kdo to je.Takhle mi tu říká jedině Potter.
''Jdi si otravovat někoho jiného Pottere.Já nejsem zvědavá na ty tvé šampiónské manýry.''
Na to jsem se zvedla.Nechtěla jsem být na něj taková.Zvlášť když vím, že za nic nemůže.Ale jinak to nejde.Pokud mu mám pomáhat, tak jedině tak, aby o tom neměl ani potuchy.Navíc si musím zachovat svoji reputaci.

Druhého dne ráno jsem na sebe natáhla šedé tepláky s rozkrokem u kolen a uplé zelené tílko pod prsa.Vlasy jsem si vyčesala.Zašla jsem si na snídani.Ještě tam nikdo nebyl.Takže fajn.Poom jsem si zašla do společenky, kde jsem začala vymýšlet jak vyzdobím celé moje panství.Asi výzdobu sladím do červeno-zeleno-zlaté kombinace.V duchu jsem si začala představovat, jak celé mé dílo bude vypadat.
''Jdeš na snídani, Sam?''
''Ne.Už jsem byla.Jo Frede, jestli chceš tak dneska můžeme začít zkoušet.''
''Chci.''
Na to už pelášil na snídani.Byl zpátky ani ne za čtvrt hodiny.Tak jsme tedy mohli vyrazit.Táhla jsem ho za sebou chodbami až ke komnatě nejvyšší potřeby.
''Kam to jdeme?''
''Uvidíš.''
Několikrát jsem prošla kolem zdi a potom jsme už mohli vklouznout do perfektního tanečního studia.Fred na to ohromeně koukal.
''Kde to jsme?''
''To je komnata nejvyšší potřeby.Dokáže měnit podobu dle toho, co zrovna potřebuješ.Takže kdybysi chtěl třeba vaspat, bude z toho ložnice.''
''Kolik lidí o ní ví?''
''Málo.Proto nás tu nikdo nebude rušit.Takže začneme.''
Celé dopoledne jsem Freda učila nějaké ty krace.Celkem mu to i šlo.Po obědě jsem byla na projíždce s Princem a udělala jsem si úkoly.Po večeři jsem se umyla a šla spát.
 


Komentáře

1 C.V.O.K. | 27. září 2010 v 10:41 | Reagovat

=) veľmi pekná a hlavne netradičná poviedka =) dúfam že už čoskoro si budem môcť prečítať pokraovanie =)

2 moira | Web | 27. září 2010 v 16:36 | Reagovat

nebudu ti mazat med kolem pusy, na to tady jsou povolanější osoby ( :D ) takže rovnou přiznávám, že tato kapitolka mě až na pár pasáží nudila.. ale chápu, že se to musí probrat a neříkám, že patří rovnou do šrotu... :))
vlastně byla i vcelku zajímavá, když se na to podívám z jiného úhlu pohledu... :)) každopádně se těším na další..

3 Michangela | 14. listopadu 2010 v 17:04 | Reagovat

Zajímavý výběr dárků! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama