Nejvíc na světě miluju tu rozmanitost-každý den mě nasere někdo jiný!!!
Kdopak to je pro dnešní den???

Diares the slayer

27. října 2010 v 19:08 | Faillë, Draco |  Jednorázové povídky
Logo povídky


Ležela jsem ve své postýlce a poslouchala krásnou melodii.Do pokojke přišla mamka a strýček Roy, dát mi pusinku na dobrou noc.Spokojeně jsem se zavrtala do peřinek a vydala se do země snů.Vzbudil mě dotyk na mé tváři.Rozespale jsem je otevřela a spatřila žluté oči.
"Áááááá!"
Do pokoje přiběhla maminka.Strachem jsem semknula pevně oční víčka.Než jsem se nadála byl ten žlutooký pán pryč a maminka taky.Do pokoje přišel i strýček.
"Tak copak se nám zdálo za ošklivý sen, princezno?"
Pohladil mě po tváři.Strhnutím zvedl oči ke stropu.
''Catherin!Ne!''
Podívala jsem se tím směrem a spatřila maminku.Než jsem se nádála byl strop v plamenech.Strýček mě vzal do náruče a vybíhal z hořícího pokoje.
"Mamí!"
Křičela jsem.Bouchala jsem svými pěstičkami strejdu do zad.Plakala jsem.
Ani nevím jak, ale ocitla jsem se v domě strejdy Johna.Roy mě uložil do postele k mému kamarádovi Deanovi, který si mě majetnicky přitáhl k sobě.Celou tu dobu jsem plakala.Dean mě tišil a hladil po vlasech.Nakonec se mi dostalo vykoupení v podobě bezesného spánku.

O dvanáct let později-pohled nikoho

Z malé roztomilé holčičky se stala krásná dívka, která má tajemství-je vyvolená.Je to přemožitelka. Bojuje proti všemu zlu tohoto světa.Pokračuje ve stopách své mrtvé matky a snaží se naleznout jejího vraha.Vraha který zabil i matku jejích dvou nejlepších přátel- Sama a Deana.Ovšem i ona má své obyčejné starosti, které se občas zvrtnou do záchraných akcí, při kterých jde o život.



Čas u 'milovaného' otce a jeho rodičů

Ach jo.Už zase uběhl rok a já musím jet k Peterovi - otci, který bydlí u svých rodičů někde v prdeli světa.A jako by toho nebylo málo, tak se tam mám setakt se svým příuzenstvem.Ke všemu budu muset poslouchat, jak mě stýček Roy špatně vychoval.Pche.Co oni o tom ví?Nic!Roy mi dal tu nejlepší možnou výchovu, která kdy mohla být.Naučil mě přežít v tomhle světě.
Naštvaně jsem nakopla prázdnou cestovní tašku.Má to ale přeci jen jedno pozitivum.Můžu vytáčet svoji 'milovanou' babičku.Nesnáší totiž, když se někdo líčí, voní a barví vlasy.Proto nesnášela moji maminku.Moc si ji nepamatuju, ale vím jedno.Měla mě ráda, a chtěla pro mě to nejlepší, proto taky chtěla abych žila se strýčkem Royem, pokud by se jí něco stalo.
Ozvalo se klepání na dveře.
"Dále."
Do pokoje přišel strýček.Ve vtáři jsem mu viděla vepsaný strach.Vždy ho měl, když jsem někam odjížděla.
"Christy, ty sis ještě nezbalila?" pokáral mě na oko.
"Ne, nevím co s sebou za zbraně.Co kdyby náhodou."
Strýček se vrhl do místnost, kde jsem měla uloženy svoje zbraně.Byla schovaná za mým šatníkem.Ani ne za deset minut jsem měla tajnou přihrádku v cestovní tašce plnou zbraní, peněz a falešných dokladů.No jo, Roy myslí na vše.
"No takový ty holčičí věci nechám na tobě."
Do tašky jsem narvala svůj notebook a nějaké to oblečení.Moc jsem se o hadry nezajímala.Nezapomněla jsem si přibalit matčin deník.Natáhla jsem na sebe světlé úplé rozdrbané džíny, černé volné tričko bez zad, černé kecky a do ruky mikinu.Na krk jsem si pověsila medailon ve tvaru srdce s mamčinou fotkou.Vzala jsem tašku a odnesla ji do obýváku.
Zaslechla jsem auto, jak přijíždí na příjezdovou cestu.
"Vážně tam musím?"
"Ano.Hlavně je nezapomeň pěkně štvát."
"Neboj stýčku, nezapomenu."
"Tady máš čísla, kdyby se něco stalo.Ale v takovém zapadákově budou k ničemu, doufám."
"Děkuju."
Zazvonil zvonek.Roy šel otevřít.S povzdechem jsem vzala svoji tašku a šla ke dveřím.Peter se zrovna dohadoval o něčem s Royem.Když mě spatřil, usmál se.
''Ahoj Christy, s tebe je už velká holka."
"Hm, ahoj." pevně jsem objala strýčka kolem pasu."Mám tě ráda."
"Já tebe taky, ale teď už jdi.Ať dojedete ještě za světla."
"Dobře.Ahoj."
Ještě jsem mu dala pusu na tvář a odevzdaně jsem si sedla na místo spolujezdce.Vytáhla jsem z kapsy mobil, na kterém jsem měla nahrané svoje oblíbené písničky.Začala jsem poslouchat jednu z mých oblíbených.Peter se konečně uráčil vyjet.Ještě naposled jsem zamávala strýčkovi a pak jsem se plně ponořila do písničky.
Bohužel se se mnou Peter snažil navázat kontakt.Asi se snažil něco na Roye najít, ale má smůlu.Všechno máme pojištěný.
"Kde vlastně pracuje ten Roy?"
"Pracuje jako instruktor střelby a sebeobrany na jedné soukromé policejní škole."
"Aha.No všichni se už na tebe moc těší."
To ti tak zbaštím.Jediný, kdo je v rodině z tvojí strany alepsoň v mezích normální je děda.Pouze jsem mu to odkývala a myslela si o té rodince své.Radši jsem se podívala z okna.Krajina moc rychle neuhýbala, proto jsem se podívala na tachoměr.My jedeme sotva šedesátkou?
"To z toho auta, nedostaneš víc?Takhle tam dojedeme až na přez rok."
"Já vím, taky bych na tvém místě byl nedočkavý."
Tak to jim moc fandíš.Jediná věc, která mě nutí být co nedjřív tam, je ta, že se vyhnu těch tvých dotěrných otázek.Nikdy Peterovi neodpustím.Nikdy.Odvrátila jsem znova pohled z okna.Ucítila jsem dotek na svojí paži.Chytla jsem toho dotyčného za ruku a pevně se Peterovi zadívala do očí.
"Nikdy se me už nedotýkej, pokud nechceš mít tu ruku zlomenou."
"Promiň, myslel jsem, že si mi odpustila."
"Odpustím možná časem, ale nikdy nezapomenu."
Na to už jsem od něj dočista odvrátila pohled a až do konce cesty jsem nepromluvila.Ve sluchátkách mi naplno řvala hudba.
Zastavili jsem před domem, který se mi ani za mák nelíbil.Za domem byla obrovská zahrada a kousek za ní sad, kde jsem měla houpačku.Nasraně jsem za sebou práskla dveřmi od auta.Peter se mi snažil dát ruku kolem ramen.Jakmile jsem to zaregistrovaala, zpražila jsem ho pohledem.
Vešla jsem do domu a hned si to zamířila do kuchyně.Darina-babizna zrovna připravovala chlebíčky.Pokusila se na mě usmát, jenže z toho vyšel jakýsi škleb.Já jsem vykouzlila přeslazený falešný úsměv.Potom jsem zamířila za dědou do obýváku.Seděl v houpacím křesle.Ten se na mě usmál.Přišla jsem k němu a objala ho.Voněl po tabáku a mentolu.
"Ahoj dědo."
"Ahoj Christy, až si vybalíš, tak si o všem popovídáme."
"Jasně."
No o všem asi ne, ale i tak děda, jako jediný vystál Roye.Věděla jsem, kde mám pokoj.Vůbec se nezměnil.Čtyři bílé stěny, jedna stará komoda, postel s okopaným rohem a noční stolek s lampičkou.Deku jsem povlíkla do toho bílého sterilního povlečení.Pod polštář jsem dala lovecký nůž se stříbenou čepelí.Hadry jsem naházela do skříně.Ostatní věci jsem nechala v tašce až na deník.Ten jsem dala do nočního stolku.Někdo zaklepal na dveře, než jsem stačila něco říct, přišel Peter.
"Chtěl jsem to tu trochu pozměnit, aby to bylo víc osobní, ale nevím, co se ti líbí."
"To neva, těch pár dnů přežiju."
"Nemuselo by to být jenom několik dnů.Mohla bys tu být napořád."
Pohrdavě jsem si odfrkla.Zvedla jsem se z postele a odešla jsem dolů.Sedla jsem si k dědovi a poslouchala příběhy z jeho mládí.Sice to bylo nechutné, ale co.Uslyšela jsem zaskřípání kol na příjezdové cestě.Chvilku na to do obýváku přišel nějaký blonďatý šampónek a hned za ním oživlá barbie.
Bože, co jsem udělala tak strašného, že si mě poslal do pokla?Ta oživlá barbie si mě obezřetně prohlížela, po chvilce ke mně přicupitala a začala mě objímat a pusinkovat.Hned potom mě začal objímat ten šampónek.Tak jestli to takhle půjde dál, tak se brzo scvoknu.Když se konečně odtáhl tak jsem se urychleně stáhla.
"Tak takhle to nepůjde.Pokud tu máme nějakou dobu vydržet, tak žádné objímání a pusinkování.Jasný?"
"Když chceš?" pronesla barbie přeslazeným vysokým hláskem.Oba dva někam odběhli.Přišla jsem k dědovi.
"Nevadilo by, kdybych se někam zdejchla?"
Pouze se chraplavě zasmál, spíše to připomínalo šťekot.Potom mi to odkýval.Než jsem se však stihla zdejchnout, přišla moje teta a strýc.Ti si mě jen pohrdavě měřili.No jo, jsem vyvrhel.Kývli mi na pozdrav a pak odešli zpátky.Už jsem neztrácela čas a vyskočila oknem na zahradu.Běžela jsem do sadu.Dorazila jsem k jedné pěkně rostlé vysoké jabloni.Hbitě jsem na ni vyšplhala a zůstala tam další dvě hodiny.
Teprve pak jsem se vrátila.Znova jsem přišla oknem.V obýváku ale touhle dobou seděli všichni.Darina si mě změřila přísným pohledem.
"Kde si byla mladá dámo?"
Otázku jsem plně ignorovala a odebrala se nahoru do pokoje.Vytáhla jsem něco na spaní a zabrala si kouplenu.Umyla jsem se a natáhla na sebe volné tepláky a bílé tílko.Vrátila jsem se zpátky do pokoje.Zapnula jsem si notebook a šla na net.Zalíbila se mi tam jedna krásná mikina.Neodolala jsem a objednala ji.Pustila jsem si HP a fénixův řád.Nakonci jsem málem bulela.Co se divíte?Sirius odešel od věčných lovišť.
Zapnula jsem ICQ a začala si psát se Samem a s několika přáteli ze školy.Potom jsem šla spát.


Ráno jsem se probudila celkem brzo.Rychle jsem provedla nutnou higienu a natáhla na sebe šedé uplé kalhoty, vysoké černé boty, bílé tričko a koženou bundu.Vyběhla jsem ven a doběhla do stodoly.Kde na mě čekal můj miláček.Roy mi ho sem pořídil, abych tu měla alespoň co dělat.Rychle jsem provedla nutnou kontrolu, natáhla helmu a vyrazila do bistra.Tam jsem si koupila kafe.Potom jsem odjela zpět.
Vešla jsem do kuchyně.Darinka se svým bratříčkem pojídali ke snídani koláčky s kakaem.Děda pil výhradně bílou kávu.
"Bré ráno ve spolek."
Ještě než jsem si sedla ke stolu, jsem si z lednice vzala jogurt.Začala jsem do sebe lít kafe.
"Co to máš?" zeptala se zvědavě oživlá barbie.
"Kafe."
Přišla ke mně Darina - babizna a vytrhla mi ho z ruky.
"Hej!To je moje!Koupila jsem si to za vlastní prachy, tak mi to vrať!"
"Ne, nebudeš pít kafe!"
"Řekni mi jediný důvod, proč bych ho neměla pít."
"Je to droga!"
"Rozhodně ne větší než redka a nebo travka!"
"Nebuď drzá!A křičet na mě nebudeš!Nejsi nic víc, než rozmazlený fracek!'"
"A co tvoje Darinka s Jiříčkem?Já zapoměla.To jsou andílci.Nemám pravdu?"
Na to jsem jednu schytala.Můj obličej se změnil v ledovou masku.Měřila jsem si ji pohrdavým pohledem.
"Už sis na mě schladila žáhu, nebo budeš pokračovat?" z mého hlasu přímo čišil ledový klid.
Na to jsem se otočila a odcházela z domu.Nasedla jsem na svého miláčka a odjela do terénu.Projížděla jsem lesy, sady a po polních cestách.Na oběd jsem si skákla do nějakého bistra.Potom jsem znova jezdila všude možně.Stavila jsem se na benzince a potom už jela 'domů'.Při zpáteční cestě začalo pršet.
Přijela jsem celá od bláta celá promočená.V kuchyni už na mě čekal Peter.
"Kde jsi byla?"
"Venku.Jo a nemíním se vám svěřovat s každým svým krokem."
"To teda budeš.Mám za tebe jistou zodpovědnost."
"Vážně?Tak na to bych sama nepřišla.Kdyby bylo po mém, nikdy bys ji za mě neměl."
Na to jsem se odebrala do svého pokoje.Dala jsem si dost záležet, aby všude byly blátivé šlápance.Rychle jsem se osprchla a lehla si do postele.Zachumlala jsem se do deky a chtěla spát, jenže někdo zaklepal na dveře.
"Ať jsi, kdo jsi.Nech toho!Chci spát!"
Bohužel neposlechl a do pokoje přišel můj 'milovaný' bratranec s úsměvem, který mu při nejbližší době vymažu z obličeje.
"Nejdeš s náma vyvolávat duchy?"
"Ty jsi neslyšel, co jsem říkala?Chci spát.A navíc to vaše vyvolávání je pěkná hovadina."
"Neříkej, že se bojíš.I ségra si na to troufne a ty ne.To je gól."
"Nemám strach ty idiote vypatlanej.A teď hned vypadni z mého pokoje nebo tě z něj osobně vykopu!"
"Zkus to."
"Říkal sis o to sám."
Než se nadál tak jsem ho dotáhla ke dveřím, ze kterých jsem ho doslova vykopla.Pak jsem si zase lehla a odebrala se do světa snů.

Přišla jsem do domu, který jsem poznávala.Byl to náš starý dům.Vypadal přesně jako tehdy.Procházela jsem každým jeho pokojem až jsem došla do svého dětského pokoje.Byla tam krásná dřevěná postel s růžovým povlečením.Neodolalal jsem a lehla si do ní.Na obličej mi spadlo něco mokrého.Konečky prstů to setřu a zblízka se na o podívám.Je to krev.Vyděšená jsem se koukla ke stropu.
"Ne!Same!"

Rychle jsem se vymrštila do sedu.Podívala jsem se na strop.Byl stejný, jako ráno.Vylezla jsem z postele a z kalhot vytáhla mobil.Vytočila jsem Samovo číslo.Po nějaké době se ozval mě tak známý hlas.
"Haló?"
"Ahoj Same, to jsem já, Christy.Promiň, že tě otravuju takhle pozdě, ale potřebuju vědět, jestli jsi vpořádku."
"Jsem v pořádku, proč?"
"Zdálo se mi, že... že jsi zemřel stejně jako mamka."
Chvilku mezi náma panovalo naprosté ticho.
"Nic se mi nestalo, jsem v pořádku.Byl to jen sen.Co chceš k narozenninám?"
Povídali jsme si spolu asi ještě půl hodiny až potom jsem znovu usla.

Ráno jsem se po nutné higieně a natáhnutí na sebe nějakého oblečení, jsem se vydala dolů.Po cestě jsem se však stihla podívat do zrcadla.Šlo to.Volné ryfle a uplé černé tílko.Vlasy jsem hodila do ohonu a šla dolů.Všichni seděli u stolu a snídali.Kývla jsem na pozdrav, vzala jsem si rohlík a už jsem mazala ven.Došla jsem do sadu, kde jsem se usadila na houpačce.Nechala jsem sluničko aby mi prohřívalo tělo.Užívala jsem si ho do doby než mi ho zastoupil stín.Vzhlédla jsem do rozzuřeného obličeje Petera.
"Co si o sobě sakra myslíš?Nikdo tě nenaučil zdravit?Snídá se přece s rodinou a doma.Jestli ti tohle trpí milenec tvé mrtvé matky, tak ale já ne!Jednou jsi moje dcera a budeš se podle toho tak chovat!" Na to mě chytl za vlasy a táhl k domu.Nemohla jsem se mu vysmeknout, tak jsem ho jednoduše udeřila.Pustil moje vlasy, ale hned na to jsem schytala facku a kopanec do břicha.Spadla jsem na zem.Ještě jednou mě kopnul, ale tentokrát to schytala ruka.Potom odešel.
Pomalu jsem se zvedla a všimla si ruky, která byla celá fialová.Opatrně jsem přez ní přejela konečky prstů.Musela jsem se kousnout do rtu abych nevykřikla.Vstala jsem a oprášila si oblečení.Rozpustila jsem si vlasy a vydala se do domu.
Seděla jsem na podlaze ve svém pokoji a ledovala si ruku.Štestí, že se mi zranění hojí rychleji.Asi tak za hodinu budu mít na ruce žlutozelené flíčky.Na břiše mám jednu velkou modřinu, která by měla do večera zmizet.
Někdo zaklepal na dveře a potom se ve dveřích objevila Peterova hlava.
''Christy, je mi to tak strašně líto.Promiň, zase mi ujeli nervy, ale ty mi s tím moc nepomáháš.Co kdyby jsme si zašli na zmrzlinu a na všechno zapomněli?''
''Ne!Na ruplé nervy se vymlouváš pořád.Ale co se asi stane až rupnou nervy Royovi?Můžeš jen doufat, že se mi to do zítra zahojí.''
''Christy, přece to nemusí vědět.Když si vezmeš dlouhý rukáv...''
''Myslíš, že nepozná, že se mi něco stalo?Dyť to je jedno.Na tu zmrzlinu si vem ty dva.Já ji stejně moc nemusím.''
Tak tohle byla lež, zmrzku mám ráda.Ale s tímhle magorem radši nebýt o samotě.Přikývl a odešel.Až do večera jsem nevylezla z pokoje a modlila se, abych co nejdřív byla doma.

Ráno jsem se probudila do krásného dne.Oblíkla jsem na sebe ryfle a tílko.Všechny věci jsem naházela do tašky a šla dolů.
V domě bylo podezřelé ticho.V kuchyni jsem našla vzakz, že jeli nakoupit.Senza.Sedla jsem si a snědla poslední bílej jogurt.Někdo zazvonil.Šla jsem otevřít.A koho nevidím Deana.
''Deane, co ty tady?''
''Přijel jsem pro tebe.''
Nechápala jsem.Měla jsem takovej zvláštní pocit, jakoby to nebyl Dean.Najednou se rošťěkal pes ze sousedctví.Dyť tenhle pes nikdy na nikoho neštěkal.
''Pojď dál, budeme muset počkat než se vrátí naši.''
''Jasně, to mi vyhovuje.''
''Pojď dál.''
Prokouzl mi pod rukou a vešel do kuchyně.Já se podívala ven, ale nikde nestála jeho milovaná Impala.Tak jo.Tohle není Dean.Šla jsem za ním a v hlavě jsem si připravovala plán.
''Doběhnu si pro tašku a pak si něco dáme.''
''Dobře.''
Brala jsem schody po dvou.Vlítla jsem do pokoje a z tašky vyhrabala svoje milované zbraně.Vytáhla jsem ještě lovecký nůž a láhev svěcené vody.Kdybych měla čas, tak bych se podívala do matčinýho deníku.Ale bylo by to divné.Ještě jsem vylovila zapalovač z kapsy u bundy a vydala se dolů.
Láhev jsem nechala v mezipatře a vydala se dolů.Smysly jsem měla ve střehu a pevně jsem svírala zbraň.
''Deane, kde jsi?''
''Tady.''
Otočila jsem se po zvuku a střelila.
''Copak se takhle chová hodná holčička?''
''Kdybys byl Dean, tak bys věděl, že jsem nikdy nebyla hodná holka.''
Skočila jsem TOMU po krku a svalila TO na zem.Pralo se TO celkem obstojně.Stočil si mě pod sebe.
''Tohle se mi líbí víc, co takhle malou pusinku?''
''Si upad kreténe.''
Nakopla jsem ho do slabin a vyškrábala se na nohy.Ani jsem si nevšimla, že jsme se dostali do kuchyně.Dostala jsem se zpátky do chodby.Stála jsem zády k hlavním dveřím.Stálo TO naproti mně.Otočila jsem se ke dveřím, jelikož se mi zdálo, že cvaknul zámek.Využilo TO toho a způsobilo mi to řeznou ránu na levé paži svým nehtem.
Do celého těla mi prostupovala bolest.Začala jsem se zmítat v křečích.
''Pšt, za chvilku to přestane a budeme navždy spolu.Budeš moje krásná družka.''
Uvnitř jsem šílela bolestí, ale dokázala jsem racionálně uvažovt.Já nechci být jako on.Do pravačky jsem uchopila svůj nůž a zabodla mu ho do srdce.Svalil se na zem.Bolest se zmírnila.
Vyškrábala jsem se na nohy a zamířila do mezipatra.Vzala jsem svěcenou vodu a vyšla na zahradu.Posbírala jsem kameny a vytvořila z nich pentagram.Polila jsem ho svěcenou vodou.Kameny zbělaly a vytvořili mezi sebou stříbrnou čáru.Vrátila jsem se pro tělo a hodila ho dovnitř pentagramu.
Tělo vzplálo fialovým plamenem.Bolest úplně ustala.V pentagramu zůstal jenom můj nůž.Odvážila jsem se a vstoupila dovnitř.Nic se nestalo.
Takže jsem se neproměnila?Fajn.Tak teď to musím dát do pořádku.Kameny jsem poskládala kolem domu, tak aby směřovali do všech devíti světových stran:sever, jih, východ, západ, vítr, oheň, voda, země a duch.
To by tomudle domu mělo jako ochrana stačit.Vešla jsem dovnitř a začala rovnat nábytek.Na podlaze byla krev.Setřela jsem ji a hadru jsem spálila.Posbírala jsem zbraně a vydala se nahoru do pokoje.Zbraně jsem naházela zpátky do tašky a vydala se do koupelny.
Osprchovala jsem se a umyla si vlasy.Podívala jsem se na škrábanec.Obvázala jsem ho obinadlem a zbytek nechám na Roye.Vlasy jsem vyfoukala a vyžehlila.Nalíčila jsem se a oblékla se do kožených kalhot, červeného trička s tříčtvrtečnými rukávy a kozačky.Dobalila jsem si věci a tašku jsem odnesla na schody.
Ještě naposled jsem prošla dům, jestli tam nejsou nějaké důkazy o TOM.Pročítala jsem v matčině deníku a doufala, že o něčem takovém naleznu zmínku.Nic, vůbec nic.Stihla jsem ho zaklapnout včas, protože se do kuchyně přiřítil Darinčin pes.Do kuchyně vešla babizna, děda, Darinka s Jiříčkem a Peter.
''Dobré ráno, Christy.''
''Dobré.Jak bylo na nákupech?''
''Úžasně, koupila jsem ti dárek k narozeninám a spoustu dalšího.''
Na to už se Ken s Barbie vytratili z kuchyně a donesli mi dárek v růžovém balícím papíru.Potlačila jsem nutkání zvracet a snažila se tvářit tak, že to není bomba.Otevřela jsem balíček a vytáhla růžové tričko s krátkým rukávem a stříbrnými kytičkami.
''Děkuju, je to pěkné.''
''Já vím, věděla jsem, že se ti bude líbit.''
Babizna se ode mně držela dál, jelikož jsem teď byla dvojnásobný vyvrhel.Hodila mi do ruky balíček, ve kterém byl deník v růžových deskách.Perfektní.
''Děkuju babičku a dědečku, je to nádherné.''
Předvedla jsem přeslazený úsměv.Nakonec jsem dostala dárek od Petera.Byl to prstýnek s modrým kamínkem.Slušně jsem mu poděkovala a vyčkávala na Roye.
Kolem jedenáct na cestě zabrzdilo auto.Počkala jsem než se ozve zvonek a hned jsem běžela otevřít.Stál tam strýček Roy a taky strejda John.
''Ahoj Christy, tys teda vyrostla a zkrásněla.''
''Ahoj a děkuju.Mě se tak stejskalo.''
Hned jsem je oba objala.Ještě jsem jim dala pusu na tvář a pak se odtáhla.
''Ale pořád jsi stejná.''
''Nevšímej si Johna, má zas dneska rejpavou.''
''To je v pořádku.Už mě vezmete domů?''
''Samozřejmě, ale nejdřív bych si měl promluvit s Peterem.''
''Nech ho být, mám pro vás novinku.''
Üpřela jsem na něj takový pohled, kterým jsem říkala: 'Dneska jsem nakopala zadek jednomu démonovi'.Oba dva to pochopili a to jste měli vidět ten fofr.

Konečně jsem seděla na zadním sedadle auta.
''Tak komu si nakopala zadek?''
''Nevím, bylo to něco, co se vydávalo za Deana.Mělo to jeho podobu, ale nevypadal tak.Pes, který na nikoho neštěká se mohl zbláznit, když ho zavětřil.Navíc ze mně málem udělal svoji družku.''
''Družku?A jak?''
''No sekl mě svým nehtem.Moje tělo začal pohlcovat oheň a křeče.''
''Stopař,'' odpověděl John.
''Stopař?Co to je?''
''Je to člověk, který se dobrovolně vzdal svého lidství.Vymněnil ho za zlobu, nenávist a nadlické schopnosti.Jejich úkolem je prý zničit všechny rasy, které se odličují od lidí, jako třeba upíři, vlkodlaci a tak,'' dokončil svoje vysvětlování Roy.
''Ale proč mě nezabil, ale chtěl ze mně svoji družku.''
''Tak na to znám odpověď já.Jsi totiž velice-'' začal John.
''Ještě slovo a bude to to poslední, co uděláš, Johne!''
''Chápu, ale jak se můžeš stát stopařem?''
''Pokud vím, tak se stopařem staneš tak, že celých čtyřicet dní piješ vodu z Yosemitskýho vodopádu a rituál končí tím, že příjmeš krev prvotního.''
''Tak proč u mě?''
''Nejspíš tě tím jen chtěl ochromit.''
''Dobře.''
''Hlavu vzhůru.Doma na tebe čeká dort a dárky k narozeninám.''

Doma na mě opravdu čekal dort, dokonce třípatrový s marcipánem a čokoládou.Od strýčka Roye jsem dostala krásný BMW, které jsem ihned vyzkoušela.Od Johna jsem obdržela šaty.Teď už jsem nepochybovala po kom Dean je.Dean mi koupil korzet, podvazky a další věci, díky kterým jsem byla rudá jak rajče.Za tento dárek schytal od Roye výchovný pohlavek.Sam odmítl přijet, ale přez to mi po Deanovi poslal dárek.Dostala jsem od něj krásný Sony Ericsson XPERIA X10.Prostě dokonalé.
Po oslavě jsem se konečně dostaal do svého milovaného pokoje.Dean u nás zůstal několik dní a pak se vydal na lov.

Chcete vědět, co jsem si přála, když jsem sfoukávala svíčky na dortu?Bylo toho hodně, ale nejvíc jsem si přála pomstít smrt mojí mamky a to abych mohla cestovat a lovit duchy společně s Deanem.
 


Anketa

Komu dáš přednost z Twilight???(ženy)

Bella 12.5% (1)
Esme 0% (0)
Alice 50% (4)
Rosalie 37.5% (3)
Jesica 0% (0)
Angela 0% (0)

Komentáře

1 moira | Web | 1. listopadu 2010 v 21:18 | Reagovat

zatím to vypadá zajímavě, ale ještě jsem si na to zcela neudělala žádný názor... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama