Nejvíc na světě miluju tu rozmanitost-každý den mě nasere někdo jiný!!!
Kdopak to je pro dnešní den???

XXVIII.kapitola

24. prosince 2010 v 11:31 | Faillë; Draco |  Povídka-Snapeova dcera
XXVIII.kapitola - Zase ve škole...

Ráno jsem se probudila s nevraživou náladou a mám k tomu několik důvodů.

  1. Jde se do školy.
  2. Budu muset poslouchat Pottera.
  3. Malfoy se mi včera pokoušel znova omluvit, takže předpokládám, že se pokusí znova.
  4. A ten nejhorší je, že tu nebudou Cullenovi.

Jo po Mettových nápadech se mi bude stýskat. A co teprve naše pošťuchování s Jasperem? Strašně mi budou chybět moje a Aliciny lumpárny, kterýma jsem doháněli kluky k nepříčetnosti. Tak dost. Musím přestat s rozjímáním a jít ze sebe udělat člověka. 

Pořádně jsem se umyla. Vlasy jsem si spletla do malých copánků a stáhla je látkovou čelenkou dozadu. Nalíčila jsem se jemně. Natáhla jsem na sebe volné ryfle, tílko s Nebelvírským lvem a mikinu si uvázala okolo pasu. 

Zašla jsem na snídani a hned musela čelit Malfoyovi.

"Sam, odpusť mi, jak jsem se k tobě choval."

"To by stačilo! Říkala jsem abys mě oslovoval Samantho!"

"Samantho, prosím."

"No ne, tak pan Malfoy umí i škemrat? To jsem nevěděla, že dokážeš klesnout tak hluboko. Zajímalo by mě, jestli by ses plazil i po kolenou."

Na tváři mi pohrával posměšný úsměv. Jasper mě naučil všechny tahle hry s emocemi druhých a musím říct, že se mi to bezvadně hodí. Malfoy na mě zděšeně koukal. otočila jsem se na imaginárním podpatku a pohodila vlasy. Ladně jsem odkráčela k dvojčatům, kteří na tu scénu vyjeveně koukali.

"Pane jo, Sam. Ty ses ale změnila."

"Ani ne. Ke svým přátelům se chovám stále stejně. Akorát hodlám potopit své nepřátelé."

"Máme se začít bát?"

"Ne. Vás počítám do rodiny."

"A co plánuješ?"

"Ponížení."

"Jenom tohle?"

"Pro Malfoe ego znamená hodně a na co plýtvat kouzly na někoho, jako je Malfoy?"

"Už jsi slyšela, o té novince?"

"Jaké novince?"

"Bude se pořádat soutěž talentů. Přihlásíš se?"

"Ne!"

"Ale no tak, Sam. Zatancuješ a máš to v kapse."

"A co takhle, kdyby jste šli taky? Uděláme si vlastní crew."

"Crew?"

"Jasně! Naší taneční skupinu, bude to vypadat mnohem líp, než kdybychom tančili samostatně."

"Musela bys nás všechno naučit."

"A kdo říká, že tam dám Breakdance?"

"A co chceš dělat?"

"Ještě nevím. Ale vím, co udělám teď."

Celé prázdniny jsem měla možnost přemýšlet o svých citech. A došla jsem k tomu názoru, že se Severusem být nemůžu. Sice mě trhalo na kusy pomyšlení, že je v náručí jiné ženy, ale pochybuju, že by o mě stál. Proto jsem se rozhodla dát šanci Fredovi, který mi několikrát naznačil, že mu nejsem lhostejná.

"A co?" zeptal se mě Fred.

"Tohle."

Přitiskla jsem svoje rty na ty jeho. Nejdřív byl překvapený, ale pak mi polibek oplatil. Odtáhla jsem se od něj a usmála se.

"Já myslel, že chodíš s Mettem."

"Ne, jsme jen přátelé."

"A já zůstanu na ocet," postěžoval si George.

"Promiň, ale rozdvojovat se neumím."

"A nemáš někde svoje dvojče?"

"Bohužel. Tím nemůžu sloužit."

Společně jsem s Fredem odešli na první hodinu, kde jsme se rozloučili polibkem. Fred byl něžný, jenom doufám, že ho taťka nezabije, za to u snídaně. Vlastně jsem si s ním začala sama. A při nejhorším se ohradím tím, že lepší Fred než Emmett. Jo to by mohlo zabrat.



Fred mě doprovázel na každou hodinu a vždy jsme se loučili polibkem. McGonagallová nás dokonce napomenula s tím, že tohle je škola a ne seznamka. Ale stejně se netvářila nahněvaně, spíš to říkala s takovou lehkostí a nadhledem. 

Zrovna jsem šla za tátou, když jsem potkala Malofoye.

"Proč on a ne já?" vypálil hnedka na mě.

"Protože má něco co ty ne!"

"A co to je?"

"Srdce!"

"Ale jak můžu mít srdce, když sis ho vzala?"

"Jak dojemné a romantické," pronesla jsem sarkasticky. "Víš, ale nikdy jsem nebyla na peroxiďáky. V tom asi taky bude ten problém."

"Takže pokud budu blonďák tak nemám šanci?"

"Jo! Jediný blonďák se kterým jsem chodila byl Alec, ale u něj mě přitahoval jeho charakter. No jo. Krev Volturiů se v něm nezapře."

"A podle tebe nemám charakter?"

"Ne, jako měl Alec. Alec byl tak tajemný. Nevypočitatelný. Ale ty jsi strašně čitelný. Je to jako u knihy. Pokud mi všechno řeknou na začátku tak ztratím zájem o čtení, ale pokud mi své tajemství kniha bude odkrývat postupně a zcela nečekaně, tak u ní vydržím hodně dlouho."

"Vždyť Weasleyovi jsou taky čitelní."

"To snad každý tady."

Na to jsem vešla do kabinetu bez klepání. Táta seděl za stolem a něco zuřivě škrtal.

"Koukám, že jsi zdivočela za prázdniny."

"Chtěla jsem, co nejdřív zmizet Malfoyovi. Co si se mnou chtěl probrat?"

"Jestli to je mezi tebou a Fredem vážné."

"Není, alespoň ne z mé strany. Rozhodně to necítím tak, že s ním chci strávit zbytek svého života."

"Aha. Pokud mám být upřímný, tak si vás dva nedovedu představit jako pár."

"Já taky ne. Ale chtěla jsem mu dát možnost."

"A dáš ji Dracovi?"

"Ne!"

"Myslel jsem si to. A jak bylo o prázdninách?"

"Mohli by bejt delší."

"Odpověď klasické puberťačky."

Do pokoje jsem se vrátila po půlnoci. Ano. Celou tu dobu jsem si byla schopná povídat se Severusem. Jak lehce se mi s ním zapomínalo na čas a na starosti. Lehla jsem do postele oblečená a hned usnula. A zdál se mi velmi podivný sen.

Seděla jsem v rohu nějaké místnosti a brečela. Ne. Já nebrečela. Plakala jsem bez slz. Jako upír. Paprsek zbloudilého světla zavítal k mojí ruce a moje ruka se rozzářila jako diamant. Najednou se otevřeli dveře a vstoupil Severus. Byl krásný. Uhlově černé vlasy mu spadaly do obličeje a krvavě rudé oči mě doslova propalovaly. Počkat rudé? Jeden ze slunečních paprsků zavítal na jeho tvář, která se rozzářila stejně jako moje. Nadšeně jsem vyskočila a vrhla se mu kolem krku. Teda do té doby než mě odhodil na druhou stranu pokoje a posměšně si mě měřil. Najednou do pokoje vstoupila žena. Byla překrásná. Naprostá bohyně. připomínala mi Rosalie. Přiběhla k Severusovi a lačně se mu přisála na krk. Severus zasténal a vášnivě ji políbil. Najednou jsem cítila, jak se moje srdce tříští na milion kousíčků.

"Sam!"
"Co se děje Hermi?"
"Co se ti zdálo?"
"Proč?"
"No že jsi odhodila lampičku na druhou stranu pokoje a ještě si podpálila nebesa."
"Cože?"
"Už jsem to uhasila. Ale radši bys neměla mít hůlku pod polštářem."
"Jasně a promiň, že jsem tě vzbudila."
"V pohodě."

Zabořila jsem se znovu do polštářů a proklínala svoji zatracenou fantazii.

Opět to je velice krátké, ale poslední dobou nám naše Múza zdrhá. Už jsme na ni poslali tým GS 1, ale nepodařilo se ji chytit. Takže kapitolky budou přibývat pomaleji. Vážně se moc omlouváme Taky nám poslední dobou hodně padá síť, takže se nám většina napsaných článků neuloží a to vážně pěkně naštve. Tímto se s vámi loučí Faillë & Draco.
 


Komentáře

1 Van | 24. prosince 2010 v 15:28 | Reagovat

Líbí se mi strašně váš nápad, jak pojíte HP a Twilight sagu...
Jen jedna věc mi vadí...
a to ta, že se mi zdá, že neví jak to spojit dohromady... možná je to jen má doměnka, ale prostě uniká mi tam něco, ale nevím co.. je to tak nešikovně spojené do sebe...

2 Seryn | Web | 25. prosince 2010 v 0:15 | Reagovat

:-D :-D Rose a Severus.. :-D tomu se nejde nesmát.. :-D jinak kapitola skvělá (jelikož je něco po půlnoci, vidím to tak, že si to budu muset přečíst eště jednú za denního světla.. :-D).. těším se na dalšíí.. :-D

3 moira | Web | 26. prosince 2010 v 12:29 | Reagovat

moc pěkná kapitola!! :))
jo, to znám, když mám skoro celou kapitolu a pak... internet přestal pracovat, restartuje se.. to je vážně na zabití... ! :-?

4 Samaja | Web | 5. ledna 2013 v 19:29 | Reagovat

Moc moc moc hezky...doufam, ze casem pribude dalsi...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama